11
Informovaný konsenzus
Rovněž je třeba vzít v úvahu to, že až na výjimku čerstvých mutací žádný gen není vlastnictvím pouze svého nositele. Každý gen je sdílen určitou skupinou osob obvykle příbuzných a díky tomu je třeba nakládat se znalostí o něm určitým způsobem. Například vyvstává úkol poskytnout tuto znalost i dalším členům rodiny a to může být při napjatých vztazích v rodině v napětí s důvěrností; důvěrnost a spravedlnost tak představují dilema a toto dilema vyžaduje onu schopnost rozhodovat v jednotlivých jedinečných případech. Vyjádřeno jinak, pouze určitá konstelace genů je každému vlastní; žádný gen samotný tudíž není pouze soukromý a je též tak či tak veřejným majetkem. V této souvislosti stojí klinický genetik namnoze před prekérním úkolem sdělit v rodině to, že otec otcem vlastně není, což způsobí konflikt matrimoniální povahy a může vést až k tragickým koncům. Jde o něco jiného než přímé určení paternity; paternita se stanovuje na základě repetice intronů a takové vyšetření ze zdravotních důvodů běžné není. Lze ho tudíž odmítnout předem. Avšak leccos prozradí i exony samotné. Stane se, že určitá genetická zátěž dítěte chybí u matky i otce, a otcem je tudíž jistě někdo jiný. Opět i za takových okolností je třeba zapojit fronésis a najít díky ní řešení; řešení bez fro nésis je vyloučené. Připomenout je třeba ještě to, že na načrtnutém pozadí leckdo po provedení diagnózy a odhadu prognózy nabude pocitu viny v poměru ke svým potomkům: sužuje ho to, že na ně přenesl své trápení. Tato vina kdysi vesměs chimérická získává v poslední době přece jen určitou váhu díky tomu, že genomika nabízí řadu zákroků. Ovšem přes to je nutné takovou akuzaci sebe sama pacientům spíš vyvracet. Důvodem je zejména to, že akuzace sama o sobě je dost agresivní a lékař by ji měl ze svého repertoáru zcela vyřadit. Zároveň obvykle představuje u pacienta pouhé skrupule, a nikoliv morální soud.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273347