MARGUERITE KAYEOVÁ
„Co na tom záleží, jestli vás mají, nebo nemají rády. Není to tak, jako kdybyste měla tvořit pevnou součást jejich života.“ Což byla jistě pravda, ale přesto ji jeho chlad a lhostejnost ranily. „Tragédie je, že teď je jedinou pevnou a trvalou součástí jejich života ten smradlavý pes,“ odpověděla. „Potřebují něco… někoho, kdo by jim nahradil jejich rodiče.“ „Tím myslíte tu jejich zpropadenou guvernantku?“ „Ne, nemyslím. Mám na mysli jejich matku a otce, Alexeji, kteří oba byli podle služebnictva milujícími a pozornými rodiči a jejichž nepřítomnost teď všechny děti velice těžce nesou.“ „Vidím, že jste od služebnictva načerpala spoustu informací.“ Dnes už podruhé měla příležitost leccos vysvětlit, ale nechtěla odbíhat od rozhovoru o svých svěřencích. „A také od dětí,“ dodala a elegantně se tak vyhnula problému. „Elizaveta a Michael nepatřili k těm rodičům, kteří své děti vidí jednou denně po večeři. Četli jim knížky, zúčastňovali se jejich vyučování a hráli si s nimi.“ „Opravdu?“ podivil se Alexej a tvářil se skepticky. „Je-li to skutečně tak, pak je Michael vychovával úplně jinak než naši rodiče nás.“ Zaclonil si oči před posledními slunečními paprsky a při tom pozoroval děti, které si s Ortipem hrály na honěnou. „Nevypadají, že by byly nějak nešťastné.“ „Děti jsou velmi odolná stvoření, ale vím, že hluboko v srdci po rodičích truchlí. Koneckonců, je možná dobře, že mě stále nesnášejí.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273333