TARA PAMMIOVÁ
tím možnost o nich do jisté míry rozhodovat. A ten druhý náčelník… ptal se na okolnosti mého narození, zpochybnil mé právo kmenům vládnout. Ptal se mě na mého otce a matku, na to, z jakého rodu pocházím. Zjevně se mě snažil vyprovokovat a…“ Adir prostě neměl odpověď, uvědomila si Amira. A i to, co ví, to, kdo byla jeho matka, nesměl vyslovit. Nemohl říct, že pochází z královské rodiny, že má vládnutí v krvi. Nemohl říct nic. Musel ty urážky snášet. Najednou měla Amira chuť se ho zeptat, jestli to s tou hrdostí už trochu nepřehání. A co královna Namani, co těmi svými dopisy v Adirovi živila? Co mu tím vlastně dala? Ani hrdost, ani lásku, přestože tomu tak Adir chtěl říkat. Ale zasela do něj nenávist ke svým polovičním sourozencům. A s tím vším se až dosud musel vyrovnávat sám. „A to tě přimělo myslet na královnu Namani?“ „Přimělo mě to myslet na mého otce, muže, se kterým měla ten románek. Na muže, o němž prohlašovala, že ho milovala celým srdcem a on že na oplátku zbožňoval ji.“ Projel si prsty vlasy. „Královniny dopisy byly hnací silou mého života tak dlouho, co pamatuju.“ Amiru zachvátila zvědavost. Nemohla uvěřit, že to byla ta samá žena jako náladová matka její kamarádky Galily. „Kdy ti je posílala?“ „Jeden dopis na každé narozeniny.“ Jeho bezvýrazný tón ostře kontrastoval se záplavou emocí v jeho očích. „Od chvíle, kdy mi došlo, že je to moje matka, čekal jsem na něj netrpělivě každý rok. Byl to velký dar.“ „A o čem byly ty dopisy?“ „Kousek jejího srdce, jen pro mě. Tak to psala. Nazývala mě svým pravým odkazem. Povzbuzovala mě, abych studoval, abych vzal svůj život do vlastních rukou, v každém dopise mi znovu připomínala, že jsem předurčen pro velké věci. Že za žádnou cenu nemám 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273329
BEDUÍNSKÁ KRÁLOVNA
zanedbávat vzdělání. Že musím mít oči otevřené, abych se něco naučil. Že žádná překážka pro mě nebude nepřekonatelná. Že pokud mám dosáhnout toho, pro co jsem byl předurčen, musím svou cestou kráčet sám. Že nemám nikomu věřit, nemám se poddávat slabostem srdce. A až přijde čas, mám se výhodně oženit s nějakou významnou nevěstou.“ Musí svou cestou kráčet sám… osud je důležitější než touhy srdce… Ja Alláh, to není divu, že byl tak vzdálený, tak izolovaný od všech ostatních? Vztek, který Amira ke staré královně pocítila, ji skoro dusil. Polkla ho, protože nechtěla rušit jejich vzácnou chvilku porozumění. „Řekl jsi jí, že jsi dosáhl dokonce ještě vyšší mety, než ti předpovídala? Že si tě kmeny vybraly jako svého vůdce?“ „Ne.“ Amiru zabolelo srdce z té bolesti, kterou to jediné slovo v sobě ukrývalo. Přinutila se nedívat se na něj, protože měla strach, že když tu bolest v jeho očích uvidí, už ten vztek neudrží. Nedokázala ale zadržet slova, jež se jí drala na jazyk. „Proč ne?“ „Podmínkou, pod kterou jsem ty dopisy dostával, bylo, že ji nikdy nebudu kontaktovat. Nikdy nezradím její důvěru. Nikdy ani živé duši neprozradím, čím pro mě je.“ „Ale po jejím pohřbu jsi královskou rodinu navštívil.“ „Bylo to její přání. V posledním dopise mě vyzývala, abych se přihlásil o své místo.“ Ovšem až tehdy, až už to nemohlo ohrozit její pověst. Když už nebyla na tomto světě, aby mohla nést zodpovědnost za své chyby. Jak zbabělá královna Namani byla! „Když mi starý šejk sdělil, že si mě vybral jako svého nástupce, byla to její slova, jež mě naplnila sebevědomím. Nikdy jsem identitě svého otce nevěnoval ani myšlenku… až do dnes.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273329
TARA PAMMIOVÁ
„A dnes jsi kvůli otázce toho šejka začal nad svým otcem přemýšlet. O tom, co je to za člověka, když se ani nenamáhal vyhledat dítě, jež měl s ženou, kterou údajně zbožňoval. O ženě, jež ti dala sen, svedla tě svými sladkými slovy, ale ukrývala se mimo tvůj dosah. O ženě, která v tobě jen pěstovala hněv na –“ Odstrčil se tak prudce, že kdyby ji pevně nedržel, asi by spadla z divanu. „Donutili ji, aby se mě vzdala. Královna Namani mě milovala.“ „A přesto ses mě zeptal, jestli je něco, pro co bych se svého dítěte vzdala. Nikdy, Adire. I kdybych pochopila, že ona musela, nechápu ji. Když měla Zufara a Galilu, tak –“ „Dost, Amiro! Ty, se svým naivním pohledem na svět a stále ještě loajalitou k Zufarovi, bys tomu nerozuměla. Milovala mého otce a nenáviděla to, že se se mnou musela rozloučit. Už o tom nechci slyšet ani slovo, rozumíš?“ Amira by nejraději řekla ne, ale už ho konečně začínala chápat. Slova královny Namani nad ním stále ještě měla velkou moc. V jeho mysli to byla dokonalá žena – jeho matka, jež ho povzbuzovala k lepšímu životu. Naplnila jeho mysl svými zbytečnými slovy o osudu a osamělosti. A kvůli ní je teď slepý ke všemu ostatnímu. Chtěla namítnout, že mu stará královna spíš ublížila, než prospěla. Chtěla mu vyprávět všechno, co věděla o Galilině dětství, o tom, jak se nestarala a jak odmítala své další tři děti. Že Zufar, který pro něj reprezentuje všechno, čeho se mu nedostalo, od matky vlastně nedostal ani tolik, co Adir. Že Adirův příchod a vědomí, že mu psala láskyplné dopisy, jsou pro tři královské sourozence dostatečným trestem. Ale nic z toho říct nemohla, protože Adir není připravený to slyšet. 100 Ukázka elektronické knihy