TARA PAMMIOVÁ
tím možnost o nich do jisté míry rozhodovat. A ten druhý náčelník… ptal se na okolnosti mého narození, zpochybnil mé právo kmenům vládnout. Ptal se mě na mého otce a matku, na to, z jakého rodu pocházím. Zjevně se mě snažil vyprovokovat a…“ Adir prostě neměl odpověď, uvědomila si Amira. A i to, co ví, to, kdo byla jeho matka, nesměl vyslovit. Nemohl říct, že pochází z královské rodiny, že má vládnutí v krvi. Nemohl říct nic. Musel ty urážky snášet. Najednou měla Amira chuť se ho zeptat, jestli to s tou hrdostí už trochu nepřehání. A co královna Namani, co těmi svými dopisy v Adirovi živila? Co mu tím vlastně dala? Ani hrdost, ani lásku, přestože tomu tak Adir chtěl říkat. Ale zasela do něj nenávist ke svým polovičním sourozencům. A s tím vším se až dosud musel vyrovnávat sám. „A to tě přimělo myslet na královnu Namani?“ „Přimělo mě to myslet na mého otce, muže, se kterým měla ten románek. Na muže, o němž prohlašovala, že ho milovala celým srdcem a on že na oplátku zbožňoval ji.“ Projel si prsty vlasy. „Královniny dopisy byly hnací silou mého života tak dlouho, co pamatuju.“ Amiru zachvátila zvědavost. Nemohla uvěřit, že to byla ta samá žena jako náladová matka její kamarádky Galily. „Kdy ti je posílala?“ „Jeden dopis na každé narozeniny.“ Jeho bezvýrazný tón ostře kontrastoval se záplavou emocí v jeho očích. „Od chvíle, kdy mi došlo, že je to moje matka, čekal jsem na něj netrpělivě každý rok. Byl to velký dar.“ „A o čem byly ty dopisy?“ „Kousek jejího srdce, jen pro mě. Tak to psala. Nazývala mě svým pravým odkazem. Povzbuzovala mě, abych studoval, abych vzal svůj život do vlastních rukou, v každém dopise mi znovu připomínala, že jsem předurčen pro velké věci. Že za žádnou cenu nemám 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273329