Hledání odpovědí (Ukázka, strana 99)

98

ANDREA LAURENCEOVÁ

náruče a pevně ji k sobě přitiskl, „… mně to šíleně rajcuje.“ Vzala ho za ruku a vedla do soukromé VIP lóže.

Jakmile se ocitli uvnitř, zamkla dveře a opřela se zády o stěnu. Prudce ho k sobě přitáhla. „Je čas skórovat,“ zašeptala vzrušeně.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273323

OSMÁ KAPITOLA Aidan se zastavil na chodníku a čekal, až Violet vystoupí z taxíku. Jednu tašku měl přehozenou přes rameno a druhou položil do kočárku, který tlačil před sebou. Tara s Knoxem se odebrali napřed. Violet čekala, až řidič taxíku otevře dveře kufru, kde měla další věci.

Byt dali do pořádku o den dřív, než plánovali.

Voda naštěstí nenadělala tak velké škody, jak se původně domnívali. Podle stavební firmy byly potřeba jen menší kosmetické úpravy.

Logicky by za to měli být rádi, jenže skutečnost byla jiná. Když bylo ráno Violet telefonicky oznámeno, že se může vrátit do svého bytu, začali beze slova balit, oba však mysleli na to samé. Že je firma připravila o den úžasného života, kdy spolu žili jako rodina.

Aidan se nedokázal v duchu smířit s tím, že se život vrátí do starých kolejí. Že budou žít odděleně, tak jak to bylo předtím. Líbilo se mu probouzet se ráno s Knoxem a poslouchat jeho broukání. Miloval usínání po boku Violet. Užíval si docela obyčejných prostých věcí, jako když například jeli společně nakupovat nebo když společně seděli u stolu a obědvali.

Poznávali jeden druhého a jejich vztah se během týdne nesmírně utužil. Nyní mu bylo líto, že to má skončit. „Doufám, že je byt opravdu v pořádku,“ zamračil

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273323

100

ANDREA LAURENCEOVÁ

se starostlivě. Uvědomil si, že tuhle větu dnes opakuje stále dokola, nedokázal si však pomoct. „Určitě ano, jsem si tím jistá. Jinak by mi zřejmě netelefonovali,“ povzdechla si Violet a vrhla na něj prosebný pohled. „Vracíme se jen domů, Aidane. Nestěhujeme se na druhý konec světa. Víš, kde nás najít.“ S těmi slovy ho políbila na rty a jemně ho štípla do tváře. „Já vím,“ přikývl. Jenže to nebylo nic platné. Bylo mu smutno, a na tom se nedalo nic změnit. Přál si, aby žili navždy spolu, aby žili jako rodina. Jenže se to bál říct nahlas. Obával se, že by tím mohl něco pokazit. Přesto věděl, že tak by to bylo správné.

Vtom si všiml muže, který k nim přicházel po chodníku a s předstíraným nadšením na Violet zamával. Jeho si záměrně nevšímal. Aidan okamžitě dostal vztek. „Violet? Někdo na tebe mává,“ ušklíbl se a ukázal směrem k muži, který se k nim blížil se stále větším úsměvem na rtech. „Ksakru,“ zaklela potichu. „Jsem tu sotva pět minut a musím narazit zrovna na něho.“ „Violet!“ pozdravil ji muž nadšeně dřív, než se Aidan stačil zeptat, kdo to je. Nemusel se však dlouho dohadovat. Bylo mu to jasné, kdo jiný než Beau.

Stačil mu jeden pohled, aby si udělal úsudek. Vůbec se mu nelíbil. Usmíval se křečovitě, spíše jako prodavač luxusních aut než jako přítel, a k Aidanovi se choval, jako by neexistoval. Navíc ho naštvalo, že Violet objal kolem ramen. „Tady jsi! Konečně!“ pronesl nadšeně a ze všech sil se snažil udržet ten svůj falešný úsměv. „Byl jsem tu minulý týden několikrát, ale nikdo neotvíral. Vypadalo to, jako by se pod tebou doslova slehla zem.“ Violet se vyvlékla z objetí. „Nebyla jsem doma, Ukázka elektronické knihy