98
CLARE CONNELLYOVÁ
I tu jeho bezohlednost. Protože to všechno dělalo z Mattea toho muže, kterým byl. Pohybovala se potichu ale rychle, svlékala si oblečení a napadlo ji, že to mohla udělat dřív, než šla do jeho pokoje. Pak odhrnula přikrývku a obkročmo se na něj posadila. Sklonila se k němu a líbala ho. Hluboko z hrdla se mu vydralo tiché zasténání. Zdvihl ruce, chytil její tvář a držel ji nehybně, aby se jí mohl podívat do očí. V pokoji bylo šero, ale měsíc a lampy před vilou poskytovaly dost světla, aby viděli jeden druhého. Chvíli na ni zíral, na její tvář, rty pootevřené očekáváním, oči zastřené touhou a nahé tělo, které ho potřebovalo. „Chci tě,“ řekla prostě. Sklouzl jí dlaněmi na boky a nasměroval ji tak, aby ho mohla přijmout hluboko do sebe. Zaklonila hlavu ke stropu, ten pocit byl tak důvěrně známý, vítaný, dokonalý. Tělo měla v jednom ohni. Všechna nervová zakončení se chvěla pod jeho dotekem. Klesla dopředu a sklonila se k jeho rtům, hladově ho líbala, zatímco se v ní pohyboval. Kolébala boky v zoufalém a rychlém rytmu, v nenasytné touze. Tiše se zasmál a přikývl. „Já vím.“ Popadl ji v pase a s lehkostí ji převalil, takže se jejich těla oddělila. Ačkoliv to bylo jen na chvíli, postěžovala si Skye – zasmál se tomu zvuku. Byla netrpělivá. Ale už byl zpátky, pronikal hluboko, tvrdě, přejímal kontrolu a řídil jejich narůstající touhu, až se pod ním chvěla a svíjela narůstající rozkoší. Když dosáhla vrcholu, vykřikla. Zaryla mu nehty do ramen a křečovitě se ho držela jako tonoucí. Kolem tančily hvězdičky, letěla mezi nimi s pocitem naplnění. Sklonil rty k jejím prsům a vzal jeden do úst. Jazykem přejížděl přes bradavku, zatímco prsty hledaly druhou, aby ji mohl škádlit mezi palcem
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273314
MANŽELOVA HRA
99
a ukazovákem. Pronikl hlouběji, až vzlykla. Úlevou. Radostí. Vděčně. Ale také vystrašeně. Jakou měla naději, že udrží své city pod kontrolou, když musela bojovat s tímhle? Ať už tomu bude říkat „mít sex“, „spát spolu“ nebo „milovat se“. Růže, byť zvána jinak… Ona se milovala. Každý dotek, každý pohyb, každý pocit ji naplňoval citem a nikdy se toho nezbaví. „Tolik jsem tě milovala,“ řekla, ale nebylo to přesně to, co chtěla říct. Přesto ta slova odrážela to, na co myslela, co cítila, co potřebovala, aby věděl. Hluboko v břiše se začínala připravovat další exploze, šířila se jí celým tělem, až ji brněly konečky prstů. Líbal ji čím dál vášnivěji, až se k ní připojil ve stejně naléhavém, euforickém uvolnění. Dýchali společně. Těžce a zrychleně oddechovali. Trošku se odtáhl a zpod těžkých víček si ji prohlížel. „To bylo pěkné překvapení,“ zašeptal po chvilce, když jejich dech zpomalil. Nic neříkala. Zmítala se v rychlém sledu pocitů od rozkoše po zoufalství. Bylo to utrpení. Podívala se na něj a pak odvrátila tvář. „Jsi v pořádku?“ V té otázce bylo tolik něhy, až jí to trhalo srdce a nové úlomky se přidávaly k těm starým. „Už ano,“ blafovala suverénním hlasem. Odvalil se, ale přitáhl si ji k sobě, tiskl si ji k hrudi, paží ji důvěrně objímal, jak v jejich manželství nikdy nebylo běžné. Ležela na něm, stočená do klubíčka, a oči upírala na měsícem ozářenou tapetu na protější zdi, poslouchala, jak mu rozhodně buší srdce, a to její jí pukalo. Problém s tím, co udělali, ať to bylo cokoliv, byl v tom, že to bylo všechno tak dokonalé. Kontrastovalo to s realitou jejich situace. Když mu ležela v náručí, když byl ponořený v ní, dokázala by uvěřit, že žili v pohádce.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273314
100
CLARE CONNELLYOVÁ
Závěr, nevyhnutelné zjištění, že to není dokonalé, byl jako ocitnout se uprostřed válečné zóny. Když si vzpomněla, že jen před deseti dny vtrhla do jeho kanceláře a dožadovala se rozvodu – rozvodu, s kterým souhlasil! – bylo to jako když ji hodí do ledové vody. Když ho přemohl spánek, pomalu se uvolnila z jeho tepla, přesunula se na opačnou stranu postele přetočila se na bok, aby ho pozorovala, jak spí. Dýchal pravidelně, vypadal uvolněně. Citová prázdnota jejich manželství ho netrápila. Bylo mu to jedno. Nic od ní nechtěl. Až na ten hotel. A teď to dítě. A ano, jistě, ještě sex. Na to se mu smrsklo jejich manželství. Musí najít způsob, jak na to nezapomínat. Pak bude v pořádku. Nebo ne? „Včera se mi zdál neuvěřitelný sen.“ Protahoval ta slova, šeptaná hlubokým hlasem přes stůl, u kterého snídali. „Myslím, že se mi zdálo totéž,“ odpověděla, aniž by se na něj podívala. Když se na něj nedívala, bylo snadnější to brát lehce, být v klidu a uvolněná. Obrátila pozornost zpět k papíru, těkala očima po zprávách, aniž by je skutečně četla. Znovu se rozhostilo ticho, na chvíli ji to uklidnilo. Usrkla kávu a opatrně ji postavila na stůl. Natáhl ruku a položil ji na její, až se jí zrychlil tep. „Proč jsi odešla?“ Skye k němu vzhlédla. „Kdy?“ „V noci.“ Znovu sklopila oči k novinám. „Měla jsem zůstat?“ „Bylo pozdě, musela jsi být unavená.“ Krátce se mu zadívala do očí, doufala, že bezstarostně, pak se znovu věnovala novinám. Jako by Ukázka elektronické knihy