Eugenie dál bruslila, nedbajíc ničích plánů. Měla své vlastní cíle. Axel se čtyřmi rotacemi, proč ne s pěti? Neskutečné vládlo básni v její mysli. Dokázat to, co nikdo předtím; přetvořit prostor, vyvolat slzy.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273237
8
Spala ve svém pokoji. Přišel ji vzbudit a přinesl kávu. Brzy vyrážíme, nic si s sebou neber, řekl jí. Mám všechno, co budeme potřebovat. Mé doklady? Zeptala se ospale. Ano, v šest ráno nám jede vlak do Ženevy. Díky svým diplomatickým konexím jí Alexandr dokázal narychlo vyřídit pas. Nevrátili se ale tak, jak sliboval. Navzdory síle, kterou nabyla pod Mariiným výbojným vedením, Eugenie dovolila, aby ji odvlekl. Ze začátku byla jejich putováním očarována; pouť jako nepřerušený pohyb automobily, vlaky, parníky. Vytěsnila ze své mysli obraz Marie, která na ni čeká, zvědavost a touha zakrývající její běžný výraz soudnosti a zodpovědnosti. Viděla věci, jaké člověk vidí jen v knihách. Řeku Labe. Most přes řeku Dunaj. Špičku kostelní věže ukrývající bombu. Starý trh, kde byla upálena Jo-
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273237
hanka z Arku, temnou místnost, kde vítězní generálové rozporcovali po válce velkou mapu světa. Procházela se bosa po kamenech, které dláždily nerovný dvorek citadely Les Baux. Alexandr vložil do výklenku vytesaného ve skále slonovinový křížek. Stáli před ním, ale nepomodlili se. Byla už z dlouhých cest vyčerpaná, ale nic neřekla. V Marseille položili květiny pod nízké okno pokoje v nemocnici neposkvrněného početí, a pak vyrazili dál, beze chvilky odpočinku. Kam jedeme? Daleko odsud. Proč musíme jet? Abychom vyzvedli to, co jsem ti slíbil. Můžu bruslit? Je tam jezero? Ne, Filadelfie, jsou tam jen hluboká solná jezera, která nikdy nezamrzají. Slunce bylo tíhou.Všechno se zdálo mrtvé. Jak jsi krutý, myslela si v duchu. I tak ho ale ochromeně následovala, jako Trilby stopu svého pána.
100 Ukázka elektronické knihy