KAPITOLA 5 Když se Caedenovi pročistil zrak, přelétl očima skrovný nábytek a přetékající knihovny Asarova pokoje a zhluboka vydechl. Konečně. Tak tohle byl Gassandrid — jeden z Venerátů. Tvrdošíjný, sebejistý. Skálopevný ve svém přesvědčení, dokonce už tenkrát. Caeden okamžitě poznal, že ta vzpomínka je stará, ovšem zdaleka ne tak stará jako vzpomínka na jeho vlastní setnutí. Během schůzky s Gassandridem už byl se svou nesmrtelností dokonale smířený. Navíc měl při ní jiné tělo — vyšší, štíhlejší a se světlejší kůží, než když jej oslovovali jako lorda Deshrela. Přesto se v tom těle cítil přirozeně. Na Asarův tázavý pohled zareagoval drobným kývnutím, narovnal se a trochu se při tom zamračil. V některých detailech pořád neměl jasno. Věděl, že Gassandrida našel po dlouhém pátrání — hledal takové, jako byl on sám —, ale nevybavoval si, co ho k tomu vedlo. Jednotlivé věty ze vzpomínky poznával, nedokázal je však zasadit do kontextu. Bylo to alespoň něco. Tolik se toho nedozvěděl už dlouho. Ale přesto se jednalo jen o maličký útržek z celkového obrazu. „Tak tohle jste si mysleli?“ zeptal se pomalu a nakrčil obočí, když si dal dvě a dvě dohromady. „Že Shammaeloth — nepřítel za Bariérou — je ve skutečnosti El?“ „Myslel sis to i ty,“ opravil ho tiše Asar, v jeho slovech však zaznívala nemalá úleva. Během předchozích sezení se snažil nedávat na sobě nic znát, ale Caeden přesto věděl, že jejich neúspěšné pokusy mu nedopřávají klidu. „Nynější uspořádání považujeme za samozřejmé, ale zkus si představit svět bez kanu — svět, ve kterém nikdo nevěděl, že budoucnost je nevyhnutelná. A pak si zkus představit, že náhle spatříš pravdu a jediné rozumné vysvětlení pochází od toho, kdo ti ji ukázal.“
94
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273110