Krajinou prvních Přemyslovců
Od tohoto svatostánku se můžeme vydat například Vltavskou ulicí, kolem důstojného pomníku obětem první světové války, nebo kolem bohužel ne zcela udržované fary (K Nádraží 22) a pěkné nádražní budovy, k téměř zasypanému slepému ramenu Vltavy, o kterém psal Otomar. To naštěstí nezmizelo celé, a tak nás potěší mimořádně půvabné zákoutí. Na protějším břehu Vltavy vidíme místní část Na Dole (či Dol) obce Máslovice – vedle sebe stojí Výzkumný ústav včelařský a honosná vila, snad letní sídlo Julia Grégra (můžeme se k nim dostat díky přívozu). Hlavně se však nad námi tyčí odlámaná skála s pozůstatky Vám už známého hrádku Liběhradu. Libčice nad Vltavou mají katolický i evangelický kostel, je tedy logické, že tu existují rovněž dva hřbitovy; ani jeden z nich se nerozkládá kolem svatostánku. Katolický najdeme ve Hřbitovní ulici, poblíž skalnatého vrchu jménem Kameníček. Stojí za návštěvu hlavně díky impozantní secesní soše Krista z roku 1908 od Františka Bílka. Hřbitov evangelický je mnohem výš, v ohbí Kralupské ulice. I tam snad najdeme dílo Františka Bílka, stélu z roku 1923. Na vlastní oči jsem ji neviděl; mou pozornost si vyžádala monumentální hrobka Antonína Sklenáře, statkáře z Noutonic. Úvozovou cestou listnatým lesem se odsud dostaneme dolů k řece. Před námi, po směru toku Vltavy, jsou už Dolany. Tak daleko už dnes nepůjdeme, zůstaneme v Libčicích. Tato nejsevernější část je velmi příjemným místem nejen pro letní pobyt – a právě léto zde trávíval Karel Hašler. Jeho vilu od Bohumila Slámy najdeme na adrese Hašlerova 133. (Josef Pepson Snětivý)
89 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273069