Jaro se Evropou rozlévá jako vlna. Klíčí v jižní Itálii a Španělsku a opatrně se přesunuje na sever, neznámými cestami a způsoby. V březnu je už na jihu Francie a v Řecku, v dubnu propuká ve Švýcarsku a na Balkáně, v květnu rozkvétá v Německu a ve střední Evropě a počátkem června ovládne Skandinávii. Pan M. se už cítí dobře. Musí se ale šetřit, a když vychází na ulici svého evropského města, nosí bílou masku na obličeji. Rána se hojí, připomíná zkušební nákres nového šťastného života, vybroušený reliéf, který zatím zůstává jen na papíru těla. Má pocit podivné prázdnoty, stejně jako v dětství, kdy prostor kolem něj ještě nebyl zaplněn významy a každá událost působila jedinečně a neopakovatelně. Skupina holubů se odlepí z trávníku a letí na jiné náměstí. Jejich křídla rozhýbají vzduch, částečky prachu se zvednou a padají jako vojáci, které předčasně povolali do boje a pak propustili ze služby. Pan M. teď ve všem vidí znamení. Kráčí dokonale zahalený do krajiny svého města. Svět ho zakrývá jako dobře padnoucí oblek, je mu na míru, k jeho nekonečnému pohodlí. Pan M. nemá sklony k vzletným vyjádřením, vždy se zabýval stroji, jeho myšlení je přesné a pragmatické, proto nepoužívá slovo „štěstí“, ale spíše „uspokojení“. Všechno šlo zdánlivě dobře, ale nějakou dobu po operaci začal pan M. špatně spát. Ležel v polospánku jako v nějaké husté huspenině plné zvláštních obrazů, vidin, vzdálených nevýrazných zvuků. A to všechno
— 98 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273063