Na smrt (Ukázka, strana 99)

šla do kina, nikdy nemusela čekat ve frontě na lístky. Ať už se před pokladnou tísnil jakkoli dlouhý zástup, Abe vždy zamířil přímo ke vchodu. Nikdo nic neřekl, žádné námitky, všichni drželi zobák. Přesně tohle se Kitty líbilo.

Bylo jí teprve osmnáct, pocházela z chudé rodiny a každý projev respektu ji neodolatelně přitahoval. Ani nemluvě o drahých autech, v nichž ji Abe vozíval, nebo o dárcích, které jí kupoval.

I tentokrát se zastavila u výlohy dámského butiku a prohlížela si nejnovější modely šatů. Nikdy nenakupovala jinde než v Brownsvillu, takže nevěděla, že jsou to všechno levné hadry. Všechny měly něco společného – výrazné, až křiklavé barvy. Přesně takové se Kitty líbily, připadaly jí přitažlivé a vkusné, protože se nedaly přehlédnout.

Meyer Shapiro nevěřil vlastním očím. Už hodinu kroužil po hlavních ulicích, kolem Relesovy herny, jídelny a dalších podniků, kam chodíval. Třikrát projel po Watkins Street, kde ten hajzl bydlel. Číhal, jestli ho nezahlédne. Odpráskl by ho rovnou na ulici.

Abeho kumpáni neměli velký náskok, zatímco si vybíjel zlost na Defeově hlavě, neuplynulo moc času. Museli tady někde být, určitě by Relese nevezli za hranice jeho teritoria. Jenom tady se mohl cítit bezpečně, vždyť nikde jinde se ho nebáli.

Meyer už zvažoval, že se vrátí, když zahlédl tu štětku.

To nemůže být ona! pomyslel si nejdřív.

Na křižovatce s Newport Street to otočil a vrátil se. Byla to ona! Ta mladá štětka, Relese s ní už několikrát viděl. Abe se vedle ní smál, něžně ji objímal, vypadal šťastně. „Fajn, to se hodí,“ zamumlal Meyer.

Když je tehdy uviděl spolu, přemýšlel, jak je možné, že se takhle hezká černovlasá kurva dobrovolně zahazuje s tím odporným šmejdem Relesem.

Jednak to byl v podstatě trpaslík, obyčejná pouliční krysa, a navíc ještě legračně chodil – jako kachna.

Teď už to ale bylo jedno, ona milovala Relese, on miloval ji – na nic lepšího Meyer narazit nemohl. Bylo to ještě lepší, než kdyby našel a oddělal toho zakrslíka. I tak asi někde v bolestech chcípá. Shapiro zpomalil, přejel 104 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273061

k obrubníku a zastavil. Pohledem přeletěl ulici. Tentokrát mu karty šly perfektně – nikdo se neblížil.

Kitty se stále nakláněla k výloze, něco v ní studovala. Odvážně krátké šaty se jí vyhrnovaly, takže odhalovaly štíhlá lýtka i kousek kolen.

Meyer otevřel dveře na místě spolujezdce a zamířil za ní. Nezaváhal, popadl ji kolem pasu a druhou rukou jí zakryl ústa. Nestihla vykřiknout, zvedl ji (byla lehoučká, skoro ji necítil), přeběhl několik kroků a mrštil s ní do auta.

Přistála tváří na sedadle pro spolujezdce, náraz jí otřásl. Meyerovi stačila chvilka, aby skočil za volant, nastartoval a vyrazil. Jednou rukou řídil, druhou jí držel hlavu přitisknutou k opěradlu.

Probrala se, začala ho škrábat nehty. Přitlačil silněji. Podařilo se jí vysmeknout a otočila k němu tvář. „Jsem Relesova holka! Abeho Relese!“ vykřikla.

Meyer jí stiskl krk – štětka potřebovala ubrat trochu kyslíku.

Zachrčela, ale pořád zuřivě prskala.

Musel ocenit její odvahu. Věděl však, že ji brzy opustí. Jejich cesta se blížila ke konci.

Z Livonia Street zahnul na Linden Boulevard. Znal tam vhodné místo, Bristol Street bývala tichá a opuštěná. Byla to dlouhá, tmavá ulice, po obou stranách stály zchátralé domy. Zajel k malému parčíku a v jeho středu zabrzdil. Tady je nikdo rušit nebude. Kdyby šel kolem nějaký chodec, nebude se o ně zajímat. Meyer by na to dal krk. Lidé v Brownsvillu dobře věděli, že zajímat se o dvojici, která si právě řeší problémy, není zdravé.

Chytil přiškrcenou štětku za vlasy a nadzvedl ji, aby si prohlédl její tvář.

Hezký ksichtík, tmavé oči, fajn pusinka. Sevřel tlustou pěst a vší silou do té nádhery udeřil. Zajíkla se, oči se jí rozšířily strachem a úžasem. Praštil ji znovu, a ještě jednou. Až teď byl s výsledkem spokojený. Už to nebylo bůhvíco. Neztratila vědomí, pofňukávala a zohyzděnou tvář jí zalévala krev.

Meyer vylezl z auta, obešel ho a otevřel dveře na druhé straně. Vytáhl Kitty za vlasy.

Mrštil s ní na sedadla, opět tváří dolů, vyhrnul jí šaty, strhl spodní prádlo.

Líbil se mu její bílý zadek. Několikrát ji po něm plácl. Potom si rozepnul kalhoty a vnikl do ní. Takhle nasucho to trochu bolelo, ale jinak to byla paráda.

105 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273061

Když skončil, krásná dívka, která se mu tak ohnivě bránila, tam už nebyla.

Svíjela se pod ním jen kňučící masa krvácející z obličeje i z díry mezi stehny. „Abeho kurva!“ zasmál se, natočil jí tvář a zase ji několikrát udeřil. Vymazal tím poslední zbytky bývalé krásy. Obešel auto, sedl si zpátky za volant a vykopl ji ven.

Spadla na chodník, rozbitou hlavu si sevřela dlaněmi a přiškrceně chrčela. „Vzkaž milovanému Abemu, co jsem udělal. A řekni mu, že to, jak jsem omrdal tebe, není nic proti tomu, jak rozmrdám jeho! Tohle je jenom začátek. Ty kurvo hnusná!“ naklonil se, plivl na ni, nastartoval a odjel. Tentokrát zapnul i světla.

Nálada se mu zlepšila, s dnešní prací byl spokojený.

III. Bugsy prudce zabrzdil před starým činžákem na Watkins Street. „Rychle!“ zakřičel na Viktora.

Chytili Abeho pod pažemi, nadzvedli ho a dovlekli ke vchodu. Drápali se s ním nahoru. Oba funěli, znovu se zpotili. Reles byl většinu času při vědomí, jenomže nohy měl úplně bezvládné. Naschvál se nechal nést, bál se udělat jakýkoli pohyb, aby tím tlakem nezhoršil zranění. Proti tomu, jak vypadal během jízdy, ale trochu pookřál. „Zmrdi zkurvení!“ nadával na Shapirovy. Nadávky z něho jen tak syčely, vypouštěl je zpoza rtů, dokud ho nedovlekli do druhého patra.

Tam se zkusil postavit, ale z boku mu vystřelila prudká bolest, takže se opřel o Bugsyho. Viktor nechápal, proč ho celou cestu museli nést, a teď najednou chce vypadat, jako že je na tom lépe než ve skutečnosti.

Z tmavé předsíně se na ně vyřítila mohutná žena. Mohla mít tak padesát šedesát let, nedalo se to odhadnout, vypadala vyžile a zanedbaně. Život se s ní určitě nemazlil. „Abbie?“ v jejím hlase zazněl strach. „Ach bože, Abbie, co se stalo?!“ Naléhavost otázky pomohla Viktorovi pochopit. Okamžitě věděl, kdo to je.

106 Ukázka elektronické knihy