Léto bylo mimořádně horké. Skoro až k zadušení. Měli odjet až za měsíc, ale v hale se začala hromadit zavazadla. Sandře připadalo, že si na studené černobílé dlažbě chladí břicha jako obří ropuchy. Johannes chodil důležitě po domě a organizoval — kdo se v době jejich nepřítomnosti bude starat o dům, jestli má jejich vila v Kalifornii mít výhled z ložnice na východ, nebo raději na západ a jestli v koupelně preferuje obklad z šedých oblázků, nebo raději čistě bílé dlaždice bez struktury. To zas bude vypadat jako krematorium, říkala si Sandra v duchu, ale nijak ji to nezneklidňovalo. Nějak to prostě přežije. Na rozdíl od Johannese. Jednoho brzkého rána, kdy Johannesovi tvrdila, že jde se zanícenou dásní k zubaři, se v jedné ošuntělé cukrárně ve čtvrti Komín sešla s Mirkem. Zatímco popíjeli hořkou kávu, Mirek pod stolem opatrně holení hladil Sandře nohu, dokonce ji dvakrát letmo chytil za ruku. „Tak co, San, pořád při sexu ležíš jako prkno a myslíš na pohřeb rodičů? Dodržuješ naše pravidla?“ šeptal. Ačkoliv na pohřeb při sexu s Johannesem opravdu nemyslela a vystřídala s ním už asi o tři polohy víc než s Mirkem, zamračila se, jak nejlépe uměla. „Nic na světě by mě nepřimělo, abych tě zradila, lásko!“ Když se jí z obličeje vypařily ustarané vrásky, vroucně se usmála. A hned nato jí přes obličej opět přeběhl stín. „A ty? Doufám, že…“ „Že někoho nemám? San, ty blázne. Šílím po tobě.“ „Opravdu? Pořád stejně jako na začátku?“ Neměla v plánu se takhle ptát, ale vypadlo to z ní samo. Někdy se v noci budila hrůzou, že by Mirek mohl mít jinou 98 ···
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272993