4
Mikrobiologie, imunologie, epidemiologie a hygiena pro zdravotnické obory vlastní protilátky, a tak byl chráněn po celou dobu možnosti propuknutí infekce. Preexpoziční profylaxe (preventivní) se provádí u osob s možností kontaktu se zvířetem se vzteklinou či virem vztekliny (veterináři, jeskyňáři, cestovatelé, laboratorní pracovníci). Česká republika je nyní považována za území bez vztekliny (rabies-free), zejména díky plošnému očkování zvířat. Rizikové jsou oblasti hranic se státy, ve kterých se vzteklina dosud vyskytuje, a to až do vzdálenosti 50 km.
4.5.3 Q-horečka Nemoc je způsobena bakterií Coxiella burnetii, jejímž rezervoárem jsou hlodavci, z nichž se přenáší na domácí zvířata i na člověka. Přenos se uskutečňuje pomocí klíšťat, konzumací mléka infikovaných zvířat či vdechnutím kontaminovaného prachu. Mezilidský přenos je velmi výjimečný, i když možný. V ČR se Q-horečka téměř nevyskytuje. Inkubační doba nemoci je v řádech několika týdnů a k vyvolání infekce stačí velmi malá infekční dávka. Po vstupu do organismu jsou coxielly pohlceny makrofágy, ve kterých však dokážou přežívat a jejichž prostřednictvím se rozšíří do jater, sleziny a kostní dřeně. Je-li vstupní bránou infekce sliznice dýchacích cest, nemoc se projevuje chřipkovitými příznaky a kašlem, může být patrný nález na rtg snímku. Pokud se jedná o nákazu alimentární, onemocnění probíhá pod obrazem gastroenteritidy. Onemocnění zanechává trvalou imunitu. K diagnostice se využívají zejména nepřímé sérologické metody, pacienti jsou léčeni antibiotiky.
4.5.4 Ornitóza Ornitóza, známá také jako psitakóza nebo papouščí nemoc (pokud je zdrojem papoušek), je způsobena nitrobuněčnou parazitickou bakterií Chlamydophila psittaci. Zajímavostí je, že bakterie rodu Chlamydiae si neumí tvořit pro chod metabolismu vlastní energii a jako energetický zdroj využívají napadenou buňku. Rezervoárem infekce jsou domácí i divoce žijící ptáci, přenos na člověka je uskutečněn inhalací prachu kontaminovaného ptačím trusem nebo přímým kontaktem. Inkubační doba je 5–19 dnů. Onemocnění se manifestuje horečkou, suchým kašlem, dušností, avšak poslechový nález je minimální. K potvrzení diagnózy se využívají sérologické metody, kde detekujeme vzestup hladiny titru specifických protilátek spolu s pozitivní anamnézou a klinickými 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272869
Speciální epidemiologie
4
příznaky. Pacienti jsou léčeni antibiotiky, vakcína pro prevenci tohoto onemocnění k dispozici není.
4.5.5 Tularemie Etiologickým agens je bakterie Francisella tularensis. Přenášet ji může velký počet druhů zvířat, a to nejen savci, ale i obojživelníci, ryby, ptáci a bezobratlí. Nejčastěji se jedná o zajíce, divoké králíky a myši. Tularemie je typickou zoonózou s přírodní ohniskovostí, v ČR jsou místy výskytu jižní Morava a Polabí. Infekce je ze zvířete na člověka přenosná mnoha způsoby. Vdechnutím kontaminovaného prachu vzniká plicní forma onemocnění, požitím infikované potravy střevní forma, a pokud je vstupní bránou infekce poraněná kůže či sliznice, vzniká forma lymfatická. Inkubační doba se pohybuje v rozmezí 2–10 dnů. Vyjádření klinických příznaků závisí na formě onemocnění a vstupní bráně infekce. Při průniku infekce kůží se v místě postižení vytvoří vřídek, zároveň dojde ke zduření spádové lymfatické uzliny, ve které následně dojde ke kolikvaci. Tato forma je nejčastější a k onemocnění dochází obvykle při manipulaci s mrtvým infikovaným zajícem. U všech forem pacient trpí horečkou a třesavkou. Diagnostika onemocnění je založena na epidemiologické anamnéze, klinickém obrazu a vzestupu titru protilátek. Infekce se léčí antibiotiky a k prevenci u rizikových osob slouží vakcinace.
4.6
Infekce přenášené krví
Tyto infekce jsou charakteristické přítomností původce onemocnění v krvi. Mohou se přenášet i jiným způsobem, dominuje však přenos krví. Ten je uskutečněn přímo krví a krevními deriváty nebo pomocí předmětů krví kontaminovaných. Dříve byl v Čechách výskyt těchto onemocnění podstatně vyšší, se zavedením povinného vyšetření dárců krve značně poklesl.
4.6.1 Hepatitida B Virus hepatitidy B (HBV) je malý obalený DNA virus z čeledi hepadnavirů. Součástí obalu je povrchový protein nazývaný australský antigen (HBsAg), uvnitř viru nacházíme dřeňový antigen. Zdrojem nákazy je nemocný člověk, infekce se přenáší zejména krví (krevní deriváty, in99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272869
4
Mikrobiologie, imunologie, epidemiologie a hygiena pro zdravotnické obory travenózní narkomanie, kontaminované nástroje), pohlavním stykem nebo z matky na plod. Inkubační doba onemocnění je 40–180 dnů. V prodromálním stadiu se objevuje nechutenství s nauzeou až zvracením, dyspepsie, říhání, pachuť v ústech a bolesti kloubů. Stadium akutní hepatitidy je charakteristické postižením jater, které je vyjádřeno jak klinicky, tak laboratorně. Typické je zvětšení jater, ikterus a vzestup jaterních enzymů (aminotransferáz). Známo je několik klinických forem nemoci: asymptomatická (prokazatelná pouze laboratorně), anikterická (bez přítomnosti ikteru, tedy žlutého zabarvení kůže a sliznic), typická (ikterická) forma, cholestatická forma (ikterus způsobený stázou žluči v játrech) a forma fulminantní (rychlá progrese stavu až do obrazu jaterního selhání). Rekonvalescence trvá několik měsíců, anikterická forma vykazuje větší sklon k přechodu do chronicity. Pokud infekce trvá déle než 6 měsíců, je považována za chronickou. Do chronicity přechází přibližně 5 % akutních hepatitid. Chronická hepatitida B je predisponujícím faktorem vzniku jaterní cirhózy a hepatocelulárního karcinomu. Diagnóza je potvrzena sérologicky vyšetřením specifických markerů a přítomností virové DNA v krvi stanovené pomocí PCR. Léčba akutního onemocnění je ve většině případů symptomatická, důležitý je klidový režim a dietní opatření, možné je podání hepatoprotektiv. Chronická hepatitida B je léčena podáváním interferonu α a antivirotik. V rámci prevence je možné přistoupit k pasivní i aktivní imunizaci. ČR patří mezi státy s nízkou prevalencí hepatitidy B. Již dříve byli povinně očkováni zdravotníci, což vedlo ke značnému poklesu profesionálních nákaz, od roku 2001 je zavedeno i povinné očkování dětí. Imunizováni jsou i studenti zdravotnických škol a lékařských fakult, dále hemofilici, pacienti v hemodialyzačním programu a rodinní příslušníci chronicky nemocných hepatitidou B. Díky screeningu těhotných žen je u novorozenců hepatitida B výjimečná, neboť jsou při pozitivitě matky po narození ihned imunizováni.
4.6.2 Hepatitida C Virus hepatitidy C (HCV) je malý obalený RNA virus z čeledi flavivirů napadající jaterní buňky. Přenáší se zejména krví, v menší míře pak pohlavním stykem. Přenos z matky na dítě je vzácný, avšak ne nemožný. Před zavedením testování dárců krve pocházela infekce nejčastěji z transfuzí, nyní je největším rizikem pro přenos intravenózní nar100
Ukázka elektronické knihy