Fotbal Hráli jsme s Viki fotbal. Zatím je příliš brzy říct, jestli bude lepší v útoku, či obraně, podle prvních výsledků by se dokonale hodila na pravou nebo levou brankovou tyč. Podařil se jí i solidní výkop. Trik je v tom, chytit miminko hezky pevně pod ramínky a pak pořádně švihnout nožičkama. Viki má i svůj vzor: chce být tak dobrá jako to italské batole Mario. Říká se mu Mario Balotelli.
„Já tě mám tak ráda!“ Viki se vyšplhala na postel, pak po mé ruce, opřela se mi o rameno, objala mne jednou ručkou a položila si na mne hlavičku. Už jenom chybělo, aby uměla mluvit a řekla: „Tatínku, já tě mám tak ráda!“ A také aby nezírala s rozšířenýma očima na mé dvě obložené housky a z úst jí neskapávala dvaceticentimetrová slina.
Naval prachy Dveře výtahu v nákupním centru se již zavíraly a byl jsem v něm jen já a Viki v kočárku. Najednou se mezi ně vrazila obrovská ruka, až jsem se lekl, že k nám chce nastoupit socha Krista Spasitele z Rio de Janeira. Kdyby ta tlapa nebyla potetovaná. Bokem a se zataženým břichem se dovnitř protáhl půltunový motorkář, celý v kůži, s dlouhými fousy, vyholenou hlavou a něčím v ruce, co vypadalo jako výfuk od kamionu. Možná se mu to jen zachytilo o bundu. Zbytek náklaďáku už asi setřásl. Ve výtahu pro 16 osob najednou nebylo k hnutí. Chvíli se přes tmavé brýle díval směrem k Viki a potom se otočil ke mně a zabručel: „Naval prachy a mobil!“ Jenže se nějak přeřekl, takže z něj vyšlo: „Jééé, to je
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272864