francouzštiny a angličtiny a poslána do Německa. Nacisté ji poté šířili po celé Evropě v rámci tažení za znovuzískání ztracených kolonií v Africe. Člověk si říká, kolik z nacistů vědělo, že autor textu je černoch.21 ——— Obvod pasu sira Horace odjakživa budil znepokojení, a tak v srpnu 1932, za posledního léta výmarské republiky, pobývali Rumboldovi v Mariánských Lázních, jelikož se soudilo, že víc než stovka tamějších minerálních pramenů dokáže léčit zažívací potíže a zmírnit revma. „Léčba probíhá velice dobře,“ psala lady Rumboldová matce, „už shodil 12 liber.“ Lázně, jimž dominovaly grandiózní hotely postavené v druhé polovině 19. století, už dlouho přitahovaly bohaté a slavné lidi, jako byli Goethe, britský král Eduard VII., Chopin, Wagner nebo císař František Josef I. Obliba Mariánských Lázní přežila první světovou válku, a tak se tu Rumboldovi léčili společně s hrstkou anglických aristokratů, španělským králem Alfonsem a hrabětem Metternichem. Na léčbu dohlížel „velký doktor“ Porges: „Včera večer Porges uspořádal večeři – to bylo skvostné. Pozval nás, u nastrojeného a obtěžkaného stolu seděli rozliční jeho pacienti. Nejdříve pronesl krátkou řeč a řekl, že vyhlašuje ‚klid zbraní‘ a že všichni mohou jíst, pít a veselit se. Je to zábavný nápad, vždy to pořádá, pro opravdu mimořádné hosty, v polovině léčebného pobytu! Má bohatou a docela milou hebrejskou manželku, a je to opravdu moc povedené.“22
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272842
Jedna pacientka mezi nemnohé vyvolené dr. Porgese očividně nepatřila, a sice Margaret Sangerová, americká propagátorka antikoncepce. Toho léta pobývala v Mariánských Lázních, protože trpěla těžkou únavou a celkovou slabostí. „Já tady,“ psala jednomu z přátel, „spím v pokoji samého Goetha, před sebou mám dokonce jeho kamna a hodiny a vysoko nade mnou visí portréty jeho samotného i jeho poslední lásky.“23 Dr. Porges jí vstřikoval různé látky do vaječníků a dal jí bahenní zábal, který si měla přikládat na játra. Očekávalo se od ní, že tak jako všichni ostatní hosté bude pít spousty odporné vody. O svých spolupacientech valné mínění neměla: „Je zábavné sledovat davy dospělých tlustých mužů a žen, jak se za zvuků hudby procházejí se zelenými, modrými nebo červenými pohárky v ruce a trubičkami na těch pohárcích cucají vodu jako nemluvňata z lahví. Všichni jsou tak oškliví a mají tak šeredné postavy, že si říkám, jak Bůh může takové zrůdy stvořit.“24 Jednoho dne jela lady Rumboldová do nedalekých Karlových Varů navštívit „několik hodně smutných Španělů a stejně tak smutných Němců. Je vskutku zvláštní, že oběma ‚našim‘ zemím nastaly tak špatné časy! [Než sir Horace odjel do Berlína, působil jako velvyslanec v Madridu.] Někteří Španělé, kdysi velice bohatí, bydleli v chatrném a špinavém hotýlku. Seděli jsme tam v příšerné malé jídelně. Němci na tom byli finančně dobře, ale byli zahořklí a nešťastní. Oba dva, manžel i manželka, působili dříve v politice, on býval oblíbený a známý.“25 Avšak na slavnostním obědě, který pár dní nato pořádala lady Rumboldová na počest krále Alfonse, se žádné známky finančních nesnází neobjevily:
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272842
„Oběd měl obrovský úspěch. Král Alfons se dostal do skvělé nálady a vyprávěl spousty velmi zábavných anekdot o králi Eduardovi a dalších. Všichni byli nadšení. Kromě toho jsme měli opravdu výtečný oběd: truites au bleu, koroptve, studenou šunku, broskvový kompot a sýr. Na stole stály červené a žluté jiřiny (to jsou barvy Španělska), jichž si král hned všiml a dodal, že zelená čili ‚Verde‘ podle španělských royalistů znamená ‚Viva el Rey de España!‘ Takže všechno dopadlo dobře. Poté jsme šli hrát golf.“26 Zatímco král Alfons se léčil v Mariánských Lázních, Thelma Cazaletová navštěvovala prázdné továrny a tábory pro mladé nezaměstnané v Porýní. Tábory měly poskytovat krátkodobou, málo placenou práci lidem ve věku mezi osmnácti a pětadvaceti lety. Thelma – poslankyně za Konzervativní stranu, již v parlamentu zastupoval i její bratr Victor – přijela do Německa se skupinou kolegů poslanců na informační cestu. Své dojmy shrnula na několika řádcích naškrabaných tužkou: „Němci nesnášejí Poláky – hlavně proto, že to jsou Asiati. Považují za samozřejmé, že jsme na jejich straně proti Francii, a mají pocit, že bychom mohli a měli vůči Francouzům být přísnější. O situaci v Anglii nemají ponětí. Představují si, že jsme skoro ani netrpěli a že jsme na válku zapomněli. Jako národ jsou opravdu velmi necitliví. Není pochyb, že Hitlerova strana zachránila Německo před socialistickou/komunistickou vládou tak, že lidi rozdělila. Skoro všichni mladí jsou hitlerovci. Všichni Němci předpokládají, že v příští válce budeme na jejich straně.“27
Ukázka elektronické knihy