napodobovaly ten rap. A měli jsme kamaráda, který se vyznal v hip hopu a měl náhodou čas a byl ochoten nám udělat samply a nahrát nám to, Lumír, a tak to mělo pokračování. Dělal to první album. A název Čokovoko, četla jsem, že jde o řitní otvor psa, ještě se to nějak rozvinulo?
O tom víkendu jsme uvažovaly, jak by se to mohlo jmenovat. Původně jsme uvažovaly o názvu Honšu, Kjúšu, Hokkaido, Šikoku, ale to jsme ani nepoužily, protože jsme velmi rychle zjistily, že je to moc dlouhé. No a ten kluk, který nám dělal samply, měl psa a o tom jeho otvoru mluvil a z toho důvodu se mi zdálo, že je to krátký, úderný, dobře se to pamatuje a je to pravidelné. Vím jen, že někdo na jednom festivalu říkal Čokovoko pičo, a z toho někdo vydedukoval, že se jmenujeme Čokovoko pičo, jako Banik pičo, a to se na tom festivalu šířilo. Tak to bylo jediný, jinak ten název zůstal. Co tvoje knížka Někdy se cítím jako Ulrike Meinhof?
Je to výběr ze statutů a tweetů za mnoho let. A Pavel Klusák, který to inicioval, říkal před několika lety, že by to rád vydal, a pak to vypadalo, že je to planá řeč. A minulý rok v prosinci v literární příloze v Respektu otisknul úryvky a na to konto se ozvalo několik nakladatelství. Jedno z nich bylo nakladatelství Fra, kamarádi Pavla Klusáka, a ti byli ochotni to vydat a k mému překvapení to po těch několika letech vyšlo. Jeden kamarád, co rozumí počítačům, mi vygeneroval všechny texty z facebooku, což jde, to jsem nevěděla, a já myslela, že všechny texty jsou tam v nezměněné podobě navždycky, ale ty texty, který jsou starý pět šest let, tak tam chybí konce slov, nějak to atrofuje. A z toho jsem udělala já nějaký výběr a pak ještě z toho Pavel Klusák udělal výběr. Jen jsem mohla říct, co nechci, aby tam bylo. A co se týče odezvy, já jsem si zakázala číst odezvy, abych z toho neměla špatnou náladu, protože u těch alb mě deprimovalo, když to někdo strhal, protože jsem byla přecitlivělá. Já jsem to přeháněla, zabývala jsem se tím příliš, asi to nebylo tak silné. Takže tady jsem nečetla recenze, ale měla jsem odezvy od lidí, a bylo to veskrze příjemný, něco se prodalo a já dostala nějaký peníze, takže jsem byla spokojená, že to někoho zajímá.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272798
A máš ráda Ulriku Meinhof?
Je to vtip, není tam hlubší vztah. Hlubší smysl to nemá. My jsme nevěděli s editorem a s Petrem Borkovcem z FRA, který na tom taky pracoval, jak se to má jmenovat. Mně přišlo divný nějak primárně odkazovat na Brno a nechtělo se mi tam dát něco, co tam není. A tak jsme vybírali nějaké možnosti z útržků ze statutů, které jsou v té knize. A to byl návrh Petra Borkovce, že by to byla Ulrike Meinhof, což je součást jednoho toho statutu, ale není to nic, co by tam hrálo nějakou výjimečnou roli, je to jen úryvek. Mně to přišlo hezký. Vy jste dívčí duo, nechtěly jste to rozšířit o víc holek?
Ze začátku jsme měly ještě kamaráda, jednoho kluka, Pavel, který nám tam rapoval asi do dvou písniček. Já jsem trochu koketovala s tím, jestli tam nemáme mít nějaký nástroj, nešlo nám o to, jestli to bude kluk, nebo holka. A na tom jsme se shodly, že by bylo asi těžký to zkoordinovat s jinýma lidma. Takže to byla věc úspornosti, bylo to takový pragmatický, jednodušší, že to bylo jen ve dvou. Protože je to věc odpoledně večerní, občasná. Takže kluci vás milovali a dávali vám samply…
No ne, já totiž neznám holky v okolí v Brně, protože my jsme nebyly navázány na hudební komunitu, na někoho, kdo by to uměl. Pokud jsme někoho znaly, tak shodou okolností to byli kluci, takže to bylo jedno, jestli to je kluk, nebo holka. Kohokoliv, koho jsme znaly, jsme oslovily, jestli by nám neudělal hudbu. Takže nedocházelo k výběru nebo konkurzu na spolupracovníky. Kdo se nám namanul, toho jsme se snažily přemluvit. Tisíce talentovaných děvčat studuje hudbu a pak většinou někam zmizí. Proč myslíš, že to je?
Já nevím, jestli mám globální teorii, jen tak co jsem viděla kolem sebe, i když my jsme nebyly součástí typického šoubyznysu nebo nedej bože vážné hudby, tam je to zase jiné, ale snad by se tam daly najít styčné body. Prostě si myslím, že tyhle holky nejsou zvyklé se exponovat v autorském slova smyslu, spíš jako interpretky než jako autorky, které vyjadřují svůj názor. A s tím se pojí to, že exponovat se je těžký, nevím, jestli je to jen tady, ale u holek se vždycky hodnotí jejich vzhled a jak jsou starý a tak 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272798
dál, což je u kluků míň, že je to pořád svázanější. Takže to stojí větší úsilí se takzvaně předvádět jako holka a snášet kritiku. Třeba Lenka Dusilová, když se veřejně vyjádřila proti Zemanovi, tak to slízla mnohem víc, samozřejmě je to jenom hypotéza, než by to slízl Koller nebo někdo takový. A ještě je tam takový aspekt, že je člověk snadněji kritizovatelný, když stárne, po třicítce. Ne, že všichni jsou sexisti, ale říkali nám, vy už jste ve věku těch mamin, co tady děláte, vy byste měly být takové serióznější. Což zní jako blbost, ale je to součást toho étosu. Jako že bychom měli dělat nějakou vážnou nebo romantickou hudbu nebo se neshazovat. Holky se nechtějí odpálit s tím, co by se mohlo zdát, že je vulgární, ale to mluvím za náš výsek, co jsme dělaly my. Někdo řešil, že mluvíme sprostě. Jistě, byly jste jazykové průkopnice.
Kdybych měla rodinný zázemí víc konzervativní, tak bych to taky nedělala. Dokážu si to představit. Takže ta odvaha šla z toho, že jste měly dobré zázemí?
Já myslím, že jo, troufám si říct, že i Adéla je z rodiny, která není konzervativní. A taky asi tehdy nám to bylo víc jedno kvůli alkoholu. Ale to nespočívá v alkoholu. Tomu okolí to prostě bylo jedno, nesetkala jsem se s odsudkem. Ale vy jste byly totálně šokující, a pak přišla i Mucha. Kde se ta odvaha k prostořekosti bere? Musí to být generační?
Nedokážu to zobecnit, ale za mě, my jsme to měli v rodině, že humor a ironie i vůči rodičům se cenily. Mám dva bratry a sestru a vždycky se to bralo jako že je to výhodný být ironický a vtipný, nestíralo se to. Ne, že by tata byl feminista, já jsem musela zametat schody a bratr nosil dříví, ale zrovna v oblasti humoru to bylo spravedlivý a oceňovaný u kohokoliv. Ted jsi napsala článek o nedostatku vzorů ženského humoru u nás. Vy jste byly fakt pionýrky. Jaké jsi měla vzory? Rapperky Salt-N-Pepa?
V něčem asi jo, rapperky, anebo vtipný chlapi. Mně vždycky přišlo absurdní, že by se to mělo vymezovat. Znám tolik vtipných holek a proč bychom to měly skrývat. Ne že by nám bylo jedno, co si myslí okolí, ale zrovna že bychom se bály říkat, co si myslíme, to ne. Když se někdo exponuje 100
Ukázka elektronické knihy