z jejího prvního svatého přijímání, růžový flíček velký jako pětník, jediná piha na její jinak andělské kráse. Pár fotek ještě má a na těch nejlepších stojí ve vratech kostela sedmiletá holčička, v záběru má jen hlavu a ramena, tmavé vlasy má nasoukané pod průsvitným závojem, ruce má maličké a sepnuté k modlitbě těsně pod bradou. Je roztomilá, ale z nějakého důvodu nevypadá tak docela nevinně. Oko se zastaví na růžové skvrně, ale nedá se přehlédnout ani to, že se do objektivu neusmívá. Jakmile začala probádávat svůj život do takové hloubky, do jejího psaní vstoupila nová intimita. Její příběhy vykazovaly zcela nové znaky realismu, veškeré excesy, ošklivé scény, nuda, záchvaty vzteku a děsivé výjevy, ale také okamžiky krásy. Zkrátka taková slova, která když se vysloví nahlas, už je nelze vzít zpátky. A její tvorba vlastně těžila z toho, že do svého životního prostoru přijala někoho jiného, že se s ním dělí o jídlo, o smích, o postel, že s ním sdílí své tělo. Byla to úplně nová nahota, plná hrůzy i potěšení, a z její svěžesti svět pukal a chrlil žhavou lávu. Ze všech povrchů sálala energie a její dny i noci byly prosyceny inspirací. Nějaký čas trvalo, než se jejich finanční situace ustálila, ale Thomas měl na peníze hlavu a talent na hospodaření. Zpočátku se museli hodně otáčet, aby měli na tučné složenky a na nájem, který jim nesmírně snadno o týden nebo o měsíc utekl, ale díky jeho pečlivým a často kreativním způsobům zacházení s penězi a díky tomu, že tu a tam sehnal nějaký melouch, dokázal vyjít i v těch nejhubenějších časech. Pokud šlo o práci, kopal jako býk přivázaný v ohradě, aby nějak vyžili, a ve dvaadvaceti s úsměvem zvládal to, co ve čtyřiceti dokázal jen stěží. V obchodních záležitostech byl chladný
102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272551
jako kámen a své zboží dodával kamarádům kamarádů a takovým těm vytopeným firmám, které potřebují co nejvíc ušetřit a vymáčknout ze svých peněz co nejvíc, a přitom se nepřiblížit tržní ceně ani na dohled, protože ve dvaadvaceti letech je člověk pořád ještě potažený kůží a svalstvem mládí a v tom věku stačilo mít hlavu na čísla a trochu divokou krev, bohatě to stačilo. Tehdy se tomu říkalo všelijak, ten nejmírnější výraz obsahoval slovo koule, ale celý vtip byl v tom, aby člověk věřil, že se všechno brzy zlomí, a nehnal se příliš za dalekým obzorem. I když se zdálo, že je močál pozře, jeho sebedůvěra i to, jak odmítá přijmout ne jako odpověď, je držely při životě. A blížila se změna. Po několika měsících, kdy bombardoval skvělou účetní firmu Kinsey, Morgan and Davenport tolika vyfutrovanými životopisy, že na ně padl menší les, konečně zlomil jejich vůli a oni ho přijali, ovšem pod podmínkou, že dokončí vzdělání na komunitní vysoké škole. Dělal toho posledního účetního poskoka, ale byla to odměna za tvrdošíjnou neodbytnost, sice dost mizerná, ale zároveň krok o schůdek výš, odkud už člověk zahlédne svit vzdálených hvězd. A co bylo nejdůležitější, ta práce jim zaručila stálý přísun peněz na účet, prvního každý měsíc, spolehlivě. Pro pár, který byl zvyklý obracet v ruce každý šesták, byla takováhle jistota doslova zázrak. Dny byly najednou plné nevídané lehkosti a noci byly hebké a modré. Domů se vracíval chvíli po šesté, případně po desáté, když byl ve škole, a Caitlin na něj čekala s polibky, které jim oběma na tváři vykouzlily úsměv, a pak si spolu sedli a večeřeli a povídali si o práci a o dopravě a tisíci dalších věcí, které člověk zažije ve městě. Byla to taková hra na maminku a tatínka a oni si hráli jako děti, dobře znali své role a chovali se jako dospělí, ale ve
103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272551
skutečnosti jen přikrmovali mýtus a naplňovali společnou prázdnotu. A když pak podlehli vývoji, který jim připadal přirozený, a konečně uzavřeli svazek, byla to vlastně taky hra. Formality s tím spojené byly sugestivní, ale Thomas byl první muž, který před ni předestřel možnost manželství, první, který dal najevo takový nebo vůbec nějaký zájem, a i když jeho odhodlání jistě mělo své rezervy, odmítnout ho nepřipadalo v úvahu. Ve dvaceti letech se na obzoru nikdo jiný nerýsoval, a jakkoli se to později při pohledu zpět mohlo zdát neuvěřitelné, strach udal směr jejímu rozhodnutí poměrně razantně. Manželství bylo nejen barevným plátnem lásky se všemi jejími divokými a drsnými odstíny, ale taky určitá dohoda, něco za něco, nutnost roztáhnout nohy, když se jí zrovna nechce i když se jí chce, a snaha odvést svůj kus práce na zdokonalování společného života, a kdyby se dokonalost náhodou ukázala jako příliš vysoký cíl, tak ať je aspoň snesitelný. On se o ni postará a ona udělá, co mu na očích uvidí. A někde mezi tím najde štěstí ve slovech. Jako představa to fungovalo dokonale. Když byla malá a její matka dřela jako kůň a Pete se mrzutě potácel mezi stavy opilosti, Caitlin donekonečna uvažovala o tom, jaké to bude, až se jednou vdá. To, o čem se nemluví, se stalo jen jednou, ale od té doby, a to i poté, co se Pete jednoho dne nevrátil domů, byla vždycky připravena, že ji to potká znovu. Manželství bylo duševním útěkem a v její fantazii bylo samý úsměv, pečení koláčů a sušenek a líbání potmě. Manželství pro ni znamenalo večeřet spolu při svíčkách a držet se za ruce, kdykoli to jde, a taky mít někoho, kdo ji bude chránit a opatrovat, kdo za ni dá život, když to bude třeba, a ani nemrkne. Postupem času většina jejích bludů uchřadla, ale ve dvaceti jí i po třech letech společných těžkostí
104 Ukázka elektronické knihy