Najednou jí přišlo, že je hladina jezera ještě barvitější, než byla, když přijela. Vše se rozjasnilo a vůně všeho kolem ji pohltila. Pohlédla do dálky a snažila se zaostřit. Najednou si přišla stará a slepá jako patrona, když nevidí na pár set metrů, což bylo v reálu několik kilometrů. Byla si jistá, že tam něco je. Něco, co by ji mohlo zajímat. Něco, za čím mělo smysl jít. Nebylo to tak duchovní jako před chvílí, ale příjemně pozemské. Pohlédla na zatažené nebe a usoudila, že to bude muset počkat. Sice se nevyznala v rozmarech počasí na ostrovech, ale to málo, co se o něm tradovalo, jí stačilo k tomu, aby neriskovala, stejně jako by to neudělala třeba na horách nebo v tropech. Pokud to vypadalo divně, tak to bylo divné, a poslední, o co stála, je vracet se v šílené průtrži, i když je začátek léta. No, spíš pozdní jaro, což znamená, že je vlastně zima. „Jak vám můžu pomoci?“ vešla do domu a všechny překvapila. Nejspíš čekaly, že bude nafouknutá nebo otrávená a zaleze si někam do kouta, kde bude trucovat. Popravdě k tomu neměla daleko, ale byla už dost stará na to, aby si uvědomila, že tohle nikam nevede a že problém není u holek, ale v ní. Skoro to začalo vypadat, jako by se smířila s tím, že jsou kolem ní lidé, kteří to prostě mají jinak, a jí nezbývá, než to přijmout, nebo alespoň akceptovat. - 98 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272404