JAK JSEM SE CHTĚL STÁT POSLANCEM
Jistě mi dáte za pravdu, že mít práci je dobrá věc. Mít dobrou práci je ještě lepší. A mít dobrou práci za hodně peněz je vůbec to nejlepší. Mně se to však zatím nepodařilo. Při studiu na základní škole mě naši stále chválili, jak jsem šikovný a jak to daleko dotáhnu. Proto mě přihlásili do učení na zámečníka. Vyučil jsem se, ne že by ne. Ale ruce mě příliš u práce neposlouchaly a v mého koníčka se toto povolání nevypracovalo. Nějaký čas jsem to vydržel, ale můj vedoucí mi stále častěji zadával jiné náročné úkoly, jako úklid pracoviště nebo roznášení svačiny. Asi jsem se v tom osvědčil. Časem jsem začal přemýšlet o jiném zaměstnání. Chtěl jsem mít tolik peněz, abych je neuměl spočítat. Ke spočítání zámečnické výplaty mi úplně stačily prsty na rukou. A i tak jich bylo někdy moc, tedy těch prstů. Začal jsem si proto více všímat inzerátů v novinách a zpráv v televizi, abych si udělal obrázek, jaké jsou vůbec možnosti. Zaujaly mě pořady, kde byl vidět nějaký sál se spoustou lavic, skoro jako ve škole. Některé byly obsazené. Lidé, kteří byli v tom sále, stále o něčem mluvili. Když už si neměli co říct, tak zvedli ruce. Někdy se to párkrát opakovalo. Mezitím si někteří zašli odpočinout do bufetu. Když zvedli ruce naposledy, tak se rozešli domů. Předtím ale jeden z nich, asi to byl nějaký hlavní, řekl, že se sejdou zase za dva měsíce. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272401