MILÉ DĚTI, Žifulíci a Žifulice vypadali z ořechu za Kulhánkovic stodolou kdesi kdysi v Podkrkonoší. Podle dědy Andreje těch trpaslíků, skřítků či pidimužíků a pidiženušek nebylo šest nebo sedm, ale tisíce. A tisíce. A tisíce. A rozprchli se do všech stran světa. Tihle všichni Žifulíci přece musí někde být! Neviděli jste náhodou nějakého? Prvního nehrádečkovského Žifulíka objevil Bartoloměj. Když jsme šli do školky, zahlédl v trávě nad cestou u nás na Libuši zelenou rádiovku. „Hele, mámo! Brouček Libušák!“ zavolal na mě. Hned jsem se Bartoloměje vyptala na všechno možné. Jak ten trpaslík vypadá, co dělá, co nedělá, jakou barvu má jeho čepice a jestli má kníry nebo plnovous. Začali jsme si o něm vyprávět a já jsem ho nakonec nakreslila. Dneska už s ním máme několik příběhů. A nejen to. Zjistili jsme, že nám ve studni na zahradě žije malá žifuličí vzteklounka Cimpr Campra, na půdě velevážený detektiv Houpa Kroupa nebo v Modřanské rokli Bartolomějův trochu tajemný Žifulík Pifka Pifka. Nemluvě o naší milé Žifulici Neznáš Poznáš, která není odnikud, protože je odevšad. Toulá se po světě a poznává všechno, co nezná. Třeba Horala Sagar Mathu, Žifulíka, který žil na nejvyšší hoře světa do chvíle, než se vydal hledat naši Sněžku. Protože kdo kdy viděl takovou prťavou nejvyšší horu, jako je ta naše Sněžka. Kdybych měla dát do této části všechny naše další Žifulice a Žifulíky, které jsme potkali, nevešli by se sem a začalo by jim být v knížce těsno. To by pak začali brblat, přetahovat se o stránky, různě vyčuhovat a byl by tady pěkný zmatek. Rozhodla jsem se, že vám raději představím Žifulíky našich kamarádů. Některé jsem podle přesných instrukcí dětí nakreslila já, jiné si nakreslili děti samy. Kamecháčka Míry a Klárky potom nakreslila maminka Katka Tůmová. Jestli máte pocit, že neumíte kreslit nebo tvořit příběhy, tak vám něco povím. Nenechte se odradit. Možné je všechno. Důkazem je tahle knížka. Ledaskdo mi říkal, že není možné, abych svou knížku ilustrovala, když neumím pořádně kreslit. Když moje kresby nejsou dokonalé. Vyladěné. Moderní. Stačilo jen nepolevit a najít někoho, kdo si to nemyslel. A i kdybych ho nenašla, pořád jsem tu já a moji kluci, pro které jsem to všechno původně vytvořila. Má smysl věnovat se tomu, co nás baví a naplňuje. Proč? Protože nás to baví a naplňuje, to je přece základ všeho! Takže vezměte do ruky pastelky, chytněte případně nejbližšího dospěláka za ruku a začněte si tvořit vlastní svět!
- 98 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272301