dostatečně pevný. Přidáme-li vody málo, část cementového prášku nebude mít s čím reagovat a beton opět nebude dostatečně pevný. Nejlepšího výsledku dosáhneme, pokud všechna voda reaguje s veškerým cementovým práškem. Celou směs je nutné pořádně promíchat: nedostatečně promíchaný beton nikdy nedosahuje potřebné kvality. Těžší a větší štěrk a kameny klesnou ke dnu a na povrchu se usadí jemný písek a cementová pasta. Vznikne slabý nekonzistentní beton. Proto jsou nákladní automobily převážející beton vybaveny obřími otočnými válci, v nichž se směs neustále převaluje a plnivo zůstává rovnoměrně rozprostřené. Starověcí stavitelé sice neměli nákladní auta s míchačkami, ale jinak se jejich recept na výrobu betonu příliš nelišil. Mleli vypalovaný vápenec, vzniklý prášek míchali s vodou a hotovou směsí spojovali kameny, cihly a rozbité tašky. Pracovali však s mnohem hustší a hrudkovitější směsí než my. Staří Římané ovšem přišli s dalším vylepšením. V okolí Vesuvu se rozprostírala naleziště vulkanického popela známého jako pozzolana neboli pucolán. Římané zkusili nahradit tradiční cement z vypalovaného vápence tímto volně dostupným popelem. Směs popela, vápna, hrubého štěrku a vody podle očekávání ztvrdla. Překvapivě však ztvrdla i pod vodou. Chemická reakce probíhající v pucolánové směsi totiž probíhá i bez přítomnosti oxidu uhličitého obsaženého ve vzduchu, a směs tudíž snadno vytvrdne i pod vodou. Římané si úžasný potenciál nového materiálu zpočátku ne uvědomovali. Používali jej pouze v omezeném množství a prováděli s ním nejrůznější pokusy. Využívali jej například k posílení zdí obytných domů nebo pomníků — jednoduše obložili vrstvu betonu dvěma vrstvami cihel. Jak by ostatně mohli tušit, že za pár let nepopraská a nerozdrolí se jako sádra? Postupem času si samozřejmě všimli, že nový materiál se sádře zase tolik nepodobá, a začali jej používat ve velkém. A protože směs tvrdla
96
Kámen
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272241