MICHELLE SMARTOVÁ
na jednu. Vyprávěl jí tenkrát, že na snímku je zachycený společně s dvojčaty Casillasovými v okamžiku, kdy dostali vynadáno, že se pokoušeli spustit v divadle požární hlásič. Jejich matky jim přikázaly, že musí sedět nejméně deset minut v absolutní tichosti, jinak jim nekoupí po představení slíbenou pizzu. „Proč jsi vlastně přestala s baletem?“ zeptal se jí Luis po chvíli. „Jak jsem už říkala, měla jsem problém s udržením rytmu,“ povzdychla si. „Ve skutečnosti jsem se s tím dlouho nechtěla smířit. Doufala jsem, že mě rytmus sám vezme na milost a já se jednoho dne probudím jako opravdová tanečnice. Že z ošklivého káčátka vyrostu do krásné a šikovné labutě. Jenže nic takového se nekonalo.“ „Kdy jsi s tancem skončila nadobro?“ „Když mi bylo třináct a prsa se mi proměnila z drobných krtinců na velehory,“ zasmála se. „Už jsi někdy viděl baletku s velkými ňadry? Takové neexistují. Naštěstí jsem měla tak málo talentu, že mě nikdo nenutil k tomu, abych si je nechala zmenšit. Na druhou stranu jsem se mohla na ně vymluvit, když jsem oznámila svůj konec. Kdo mě ale znal, věděl, že hlavní důvod byl ten, že nejsem dost dobrá.“ „Je mi líto, že ses musela vzdát svého snu. A v labuť ses doopravdy proměnila.“ „Děkuju za kompliment. Myslím, že jsou horší věci, kterých se člověk musí vzdát.“ Například snu o milujícím otci. Po roce, který s ním strávila pod jednou střechou, jí bylo jasné, že tenhle sen nemá šanci na splnění, i kdyby se snažila sebevíc. Stejně to bylo i se snem o matčině uzdravení… Chloe viděla, jak ji rakovina užírá kousek po kousku, a bylo jí jasné, že nemá cenu upínat se k myšlence na zázračné vyléčení, přesto se svého snu nedokázala vzdát až do samotného konce matčina života… 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272227