98
MAUREEN CHILDOVÁ
Celeste se na ni podívala a viděla v jejích očích upřímný zájem. Nedokázala se upamatovat na nějakou skutečnou konverzaci, kterou měla s některou ze svých přítelkyň. Obvykle to bylo o tomhle muži, o támhleté party. Ale Terri s ní mluvila už dvě hodiny, vyptávala se jí a poslouchala, co jí Celeste říká. A Celeste si nebyla jistá, co s tím. Terri přece není její skutečná přítelkyně. Celeste už žádné přítelkyně neměla. Žila už tak dlouho svůj povrchní život s povrchními vztahy, že zapomněla, jak reagovat na skutečné. „Kdyby se mi nelíbilo, že si mě lidé všímají,“ řekla nakonec, „znamenalo by to, že jsem se dala na špatný obor.“ „Asi ano.“ Terri zvedla své tašky a změnila téma. „Každopádně… moc ti děkuju, žes mě vzala na nákupy.“ „Bavila jsem se,“ odpověděla Celeste a znovu sama sebe tím prohlášením překvapila. Ve skutečnosti si ani nevzpomínala, kdy jí bylo naposledy takhle dobře. Terri mluvila s každým. S prodavačkami, s turisty, s ostatními nakupujícími. Barista, který jim připravoval kapučína, se do ní napůl zamiloval. Celeste několika lidem rozdala autogramy, povídala Terri o svém dětství a dospívání v San Diegu v Kalifornii. Terri jí zase vyprávěla o svém vyrůstání v Utahu a bylo to tak pěkné, že Celeste byla v pokušení zajet si tam. Bylo to zkrátka úplně jiné odpoledne, než na jaké byla Celeste zvyklá. Strávit čas s jinou ženou bez žárlivosti… to bylo uvolňující. A zase to cítila. Ano, bylo jí s Terri dobře, cítila se s ní svobodná. Limuzína z hotelu na ně už čekala a během patnácti minut byly obě zase v hotelu. V recepci ji Terri srdečně objala. „Moc ti děkuju, Celeste. Bylo skvělé vyrazit si z hotelu a cítit se trochu normálně, i když je to nový způsob normálnosti, to víš. Pořád ještě z těch všech cenovek dostávám infarkty.“ „Terri,“ povzdechla si Celeste, „jsi poloviční
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272209
POKUŠENÍ VE VEGAS
99
majitelkou společnosti, která má hodnotu mnoha miliard. Je načase, aby ses podle toho začala oblékat.“ „Já vím,“ přikývla Terri. „Ale pořád se kvůli tomu cítím provinile. Kdybych nešla s tebou, zamířila bych do supermarketu, ne na Grand Canal.“ Celeste si s hranou bolestí přitiskla ruku na srdce. „Tak teď jsem dostala infarkt já. Supermarket? Nikdy.“ Pak se usmála. „Já ti taky děkuju. Mám taky pár věcí, ve kterých budu vypadat skvěle.“ Terri se zasmála. „To tedy budeš. Ale teď půjdu nahoru. Uvidíme se později?“ „Samozřejmě.“ Celeste sledovala, jak Terri spěchá z přeplněné recepce k soukromému výtahu. Byla překvapená, když zjistila, že v jistém smyslu je z Terriina odchodu smutná. Nahoře v Cooperově kanceláři Dave Carey bojoval s frustrací a vztekem. „Tisíce,“ řekl Dave a hodil na stůl svazek účtů. „Ty dvě utratily v buticích kolem Grand Canal tisíce a nechaly to napsat na hotel.“ Cooper si vzal účty a nepřítomně se jimi probíral. „Ty dražší kousky má zřejmě na svědomí Celeste,“ zamumlal. „Záleží na tom?“ rozhodil Dave rukama. Účetní oddělení mu poslalo tyhle účty a on od té doby zuřil. Ano, Celeste mu říkala o svých plánech, ale neřekla mu, že to bude znamenat skoro padesát tisíc dolarů, které bude muset hotel zaplatit. Většinu utratila za sebe, samozřejmě. Její plán očividně nefungoval. Terri Fergusonová by měla začít ztrácet půdu pod nohama, ale místo toho to Daveovi připadalo, jako by se tady začínala usazovat. „Tvoje nová partnerka asi nemá žádný problém s životem na účet společnosti. Tohle si nijak nezasloužila, ale utrácí, jako by to tak bylo.“ Dave se podíval na Coopera a čekal na nějakou reakci. Byl si tak jistý, že se Cooper rozzlobí! Ale on jen pokrčil rameny. „Nekoupila si přece stíhačku, Dave. Jen pár kousků oblečení.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272209
100
MAUREEN CHILDOVÁ
„Celeste šla taky nakupovat –“ „Celeste vždycky nakupuje.“ Cooper potřásl hlavou. „Pár tisíc za to, že mi dá pokoj? To mi připadá jako dobrá cena.“ „To myslíš vážně?“ vybuchl Dave. „Tobě to nevadí? Co se stalo s tím tvým plánem, že novou partnerku vyštípáš z města co nejdřív? Že ji vyplatíš?“ Cooper se na něj chladně podíval, ale Dave se nenechal obelstít. Viděl za tím chladem v Cooperových očích oheň. Raději tedy ustoupil. Kdyby tlačil svého starého přítele příliš silně ve špatném okamžiku, mohl by si pro sebe zničit celou budoucnost. Věděl, že musí postupovat obezřetně, že musí připomínat Cooperovi, že jsou spolu na stejné straně. „Já se ti nezodpovídám, Dave,“ pronesl Cooper tiše. „To já vím,“ zvedl Dave obě ruce, protože chtěl nastolit mír. „Jen myslím na budoucnost, Coopere. Je to tvoje společnost a ona ji vysává.“ „Je poloviční majitelka, ať se nám to líbí, nebo ne.“ Daveovi se to rozhodně nelíbilo. „Snaží se měnit věci příliš brzy.“ Cooper se opřel v křesle a hleděl na Davea. „Jak dlouho by podle tebe měla čekat?“ „Přece víš, co mám na mysli,“ opáčil Dave a cítil, že tento boj prohrává. „Zatraceně, myslel jsem si, že jsme spojenci.“ „To jsme.“ „Tak proč jsi tak v pohodě s tím jejím novým rodinným stylem hotelů a desetitisíci, které utrácí po buticích?“ vyjel znovu Dave. „Slyšel jsi někdy o pomalé hře, Dave?“ Cooper vstal a podíval se svému příteli do očí. „Dávám jí čas na to, aby zjistila, že tohle není nic pro ni. Její nákupy mě nijak netrápí. A ta věc s rodinami, to může být dobrý nápad. Ale jeden dobrý nápad neznamená, že si na něm postaví kariéru. Jakmile si to uvědomí, vezme nabídku na vyplacení snadněji.“ Ukázka elektronické knihy