98
MAUREEN CHILDOVÁ
Celeste se na ni podívala a viděla v jejích očích upřímný zájem. Nedokázala se upamatovat na nějakou skutečnou konverzaci, kterou měla s některou ze svých přítelkyň. Obvykle to bylo o tomhle muži, o támhleté party. Ale Terri s ní mluvila už dvě hodiny, vyptávala se jí a poslouchala, co jí Celeste říká. A Celeste si nebyla jistá, co s tím. Terri přece není její skutečná přítelkyně. Celeste už žádné přítelkyně neměla. Žila už tak dlouho svůj povrchní život s povrchními vztahy, že zapomněla, jak reagovat na skutečné. „Kdyby se mi nelíbilo, že si mě lidé všímají,“ řekla nakonec, „znamenalo by to, že jsem se dala na špatný obor.“ „Asi ano.“ Terri zvedla své tašky a změnila téma. „Každopádně… moc ti děkuju, žes mě vzala na nákupy.“ „Bavila jsem se,“ odpověděla Celeste a znovu sama sebe tím prohlášením překvapila. Ve skutečnosti si ani nevzpomínala, kdy jí bylo naposledy takhle dobře. Terri mluvila s každým. S prodavačkami, s turisty, s ostatními nakupujícími. Barista, který jim připravoval kapučína, se do ní napůl zamiloval. Celeste několika lidem rozdala autogramy, povídala Terri o svém dětství a dospívání v San Diegu v Kalifornii. Terri jí zase vyprávěla o svém vyrůstání v Utahu a bylo to tak pěkné, že Celeste byla v pokušení zajet si tam. Bylo to zkrátka úplně jiné odpoledne, než na jaké byla Celeste zvyklá. Strávit čas s jinou ženou bez žárlivosti… to bylo uvolňující. A zase to cítila. Ano, bylo jí s Terri dobře, cítila se s ní svobodná. Limuzína z hotelu na ně už čekala a během patnácti minut byly obě zase v hotelu. V recepci ji Terri srdečně objala. „Moc ti děkuju, Celeste. Bylo skvělé vyrazit si z hotelu a cítit se trochu normálně, i když je to nový způsob normálnosti, to víš. Pořád ještě z těch všech cenovek dostávám infarkty.“ „Terri,“ povzdechla si Celeste, „jsi poloviční
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272209