Bez pout aneb Jste připraveni na stáří a odchod druhých?
změny ve svém životě, stále chtěla, aby se měnilo okolí, když říkala: „On bude stále stejný, on se nezmění. Proč nedělá…, proč si nedopřeje…“ Stále se zaobírala okolím a ve skutečnosti mluvila o sobě, co měla změnit ona k sobě. Ale to si nikdy nechtěla připustit, byla bojovná a říkala: „Já se měnit nebudu, proč bych to dělala?“ A tak někdy skrze naši pýchu a ego bráníme tomu, aby se měnilo naše okolí naší změnou a my mohli s druhými vycházet lépe.
Sama na sobě vidím, když se měním, jak se vše okolo mě mění, a nacházím neskutečné zázraky. Tolik lásky, pochopení, něhy – až to člověka zaráží, že něco takového je možné. Když jsem v mládí byla tvrdá, také jsem hledala chybu v druhých a nechtěla vidět své chyby. Stále jsem se na někoho zlobila, a tudíž nerostla a zůstávala sedět na svém pomyslném trůnu, kdy duše chce vládnout druhým a chce, aby se chovali dle jejích představ, protože ona sama se chová dle představ druhých. Takový trůn nemůže fungovat. Jedině trůn, na kterém sedím a vládnu svému životu a nesoudím okolí, protože si dopřeji žít to, co chci, a ne to, co chtějí druzí. Ale pokud žiji to, co chtějí druzí a oni pak nežijí to, co chci já, zlobím se. Je to, jako když se zlobíte na učení, které máte pochopit, a stále chcete, aby ho pochopili druzí. Ale pak musíte ve škole sedět v lavici tak dlouho, dokud si nezasloužíte díky své cílevědomosti postoupit výš.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272203