Léčivý rodokmen (Ukázka, strana 99)

Jaké příjmení máte, může být zajímavé i z toho důvodu, že lidé si v duchu spojují jiné vlastnosti s Kovářem a jiné třeba s Myškou. Nejspíš i vy sami budete od sebe nevědomky očekávat odlišné jednání. A kvůli tomu se trochu jinak chovat. Vyplatí se proto prozkoumat své příjmení a třeba ho i přeložit, protože možná se o své rodině něco dozvíte – i když historky vašich předků, jaké vlastnosti jsou pro nositele onoho příjmení typické, mohou být o něco cennější.

Za nejdůležitější obvykle považujeme jméno křestní.

Tedy to, kterým nás budou nejspíš po celý život oslovovat doma, ve škole a vlastně všude kolem. To nám vybírají rodiče. Pokud se chcete hodně dozvědět o tom, jaký k vám zaujímali od začátku postoj, zde je jedna z cest. Zkrátka se jich můžete vyptat, jak, kdo a proč vybíral vaše křestní jméno.

Najednou vypátráte, jaké vlastnosti vám rodiče chtěli prostřednictvím jména předat. Kdo rozhodoval o vašem osudu.

Nebo dokonce zjistíte, že vás pojmenovali po někom z rodiny prostě proto, abyste mu byli v něčem podobní.

Většina z nás prožívá období, kdy proti svému jménu tak trochu bojuje – v pubertě obvykle zkoušíme být jiní než naši rodiče. A ti nás přece pojmenovali. Zkoumáme různé možnosti, jací bychom chtěli být. Někdy dočasně nahradíme své jméno přezdívkou, upravíme si ho do odlišného tvaru, či dokonce chceme úplně jiné. Tomu vychází vstříc řada společenství – třeba ve Skautu získáte přezdívku, v římskokatolické církvi si volíte sami další jméno pro biřmování…

I tohle období je významné. Pokud vám o něm vaši rodiče či prarodiče povyprávějí, nejspíš získáte hodně zpráv o tom, jak se vyrovnávali se svou rolí, s tím, co od nich 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272073

očekávali jejich rodiče a společnost. Třeba i o tom, jaké sny a přání měli, jací chtěli být a čeho toužili dosáhnout.

Když si najdete čas na vyprávění o jménech vašich předků, můžete se tak dozvědět opravdu hodně. Nejen o nich, ale i o sobě samých.

Pohádky jako dědictví Existuje cosi, co jste od svých předků dostali vy – a skoro ­určitě i všichni před vámi. Není důležité, jestli jste o to měli zájem, zda měl někdo v úmyslu vám tohle předat a nakolik jste si uvědomovali, co dostáváte. Pokud jste své rodiče či prarodiče vídali v době, kdy vám bylo víc než dva tři roky, tak jste od nich obdrželi něco, co může překvapivě ovlivnit váš život.

Jedná se o pohádky, písničky, pořekadla a vyprávění.

Lidé jim obvykle nevěnují přílišnou pozornost. Jaký může mít na budoucnost malého dítěte vliv hloupá říkanka či příběh o něčem naprosto nesmyslném? Vždyť jsou to jen slova, která ho baví. Možná se na nich naučí trochu lépe mluvit, procvičí si paměť či prostě stráví příjemný čas s tím, kdo mu je recituje.

Může být překvapivé, když najednou v dospělosti začnete o svých vzpomínkách na tohle období přemýšlet a s úžasem zjistíte, jak moc vypovídá některá z oněch pohádek či písniček o vašem vlastním životě. Většinou jsme si už jako malé děti vybrali svá oblíbená vyprávění právě tak, aby nám ukázala, kam budeme v pozdějších letech směřovat.

Většina lidí si v průběhu života nachází oblíbené písničky a pohádky. Obsahují témata, která nás nějak oslovila. Nikomu nepřipadne divné, když si dospívající člověk oblíbí 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272073

zpěváka, jenž zpívá o něčem podobném tomu, co ho nyní v životě postihlo. Že zamilovaní šťastně poslouchají písně o lásce? Proč ne?

Málokdo z nich však tou dobou věnuje pozornost vzpomínkám na vyprávění a písně, které slýchal jako malý. Přitom právě ty budou hodně vypovídat o jeho pozdějším životě.

Každé malé dítě si vybírá oblíbené pohádky, písničky a říkanky. Překvapivě to vůbec nemusejí být ty, které se zamlouvají ostatním. Babička unaveně předčítá už potřetí vyprávění o Šípkové Růžence a marně skrývá skutečnost, že právě tahle pohádka jí samotné nic moc neříká. Nechtěla bys raději tu o Sněhurce? Naštěstí malá holčička ví moc dobře, kde hledat inspiraci pro svůj životní příběh.

Pokud se chcete o svých předcích dozvědět víc, než je obvyklé, zkuste právě tuhle cestu. Může se vám zdát, že je to plýtvání časem. Proč byste se jich ptali na písničku, kterou měli nejraději? Nebo dokonce na to, jaká pohádka je v dětství nejvíc zajímala?

Když to uděláte, brzy pochopíte, k čemu je to dobré.

Najednou mnohem víc porozumíte tomu, jací skutečně byli. Pokud si prabába vzpomene, že její matka měla ráda smutnou písničku o tom, že dobré časy už se nenavrátí, představíte si ji jako úplně jiného člověka. Její dcera zpívala nejraději úplně jinou píseň, ve které bylo mimo jiné mnohem víc naděje do budoucna.

Můžete se pak třeba i přímo ptát, proč ji oslovovala právě tahle písnička. Byla spokojená se svým životem? Kdy byla nejšťastnější? Slova vám sama napoví. Pokud se o povaze někoho z předků už moc nedozvíte, protože odešel před dávnými lety, právě takto získáte určitý obrázek.

100 Ukázka elektronické knihy