chorobu. Díky její vynořující se kráse se projevil její pro‑ blém se slabým ženským já a strachem z mužů. Snažila se vztahovat k vlastnímu tělu prostřednictvím zrcadla, cvičení a tance, ale její ženské cítění sotva vypučelo. Tou‑ žila po partnerovi, ale když se jí muži dotkli, začala být nepřátelská. Pak jí to bylo líto, ale měla pocit, že muži si její chování zasloužili. „Nemůžu si pomoci. Taková prostě jsem. Aspoň to dokážu uznat. Vím, že je to hrozné, ale žádnou vinu necítím.“ Začala se nyní sama sebe ptát: „Když opravdu zhubnu, co pak budu mít? Jsem rozběsně‑ ná sopka. Jsem bez sebe.“ I její sny byly plné bouří, požá‑ rů a jí samotné, jak bezmocně sedí za volantem silného auta, které se řítí směrem k útesu. I když si uvědomovala dopad amfetaminů, odmítla je přestat brát. Pak se u ní začaly objevovat noční můry. Následující sen odhaluje Margaretin anorektický stín: Byla jsem v posteli se svou nejstarší sestrou, když tu jsem na schodech uslyšela kroky. Rozsvítily jsme a viděly, jak někdo běží po schodech nahoru. Byla to žena, která byla nesmírně vysoká a abnormálně hubená. Měla dlouhý obličej a dvě ohromné oči, které jí svítily jako kočce. Opravdu nás děsila. Určitým způsobem vypadala jako divoké zvíře a jiným jako podivná nadpozemská bytost. Já se jí bála a chtěla jsem ji zabít, ale měla jsem strach, že bude silnější než já. Moje sestra ji vehnala do otevřených dveří a zavřela za ní. Žena ani nehlesla – jen tam klečela se strašidelným pohledem jako uvězněné zvíře. Probudila jsem se celá zpocená a roztřesená. Její hladovějící tělo a ohrožené ženství se jí ve snu dívají přímo do očí. Má strach, že přijde o lásku i jídlo, a třebaže
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271914
by tento nedostatek chtěla zabít, bojí se, že je moc silný. Amfetaminy ji vystavily riziku zhroucení, protože není připravená přijmout dospělou ženskou roli; extrémnost konfliktu kvůli droze a hladovění ještě zesílila. Stala se „posedlou“. Naplánovala si, že půjde na večírek, koupila si šaty, učesala se, ale přišla ve špatný den. Jindy den před‑ tím celý projedla, takže její tělo se do šatů nevešlo. Nega‑ tivní rodičovské obrazy jí nedovolují se bavit ani účastnit se života. Stal se z toho cyklus vzdorující agrese, po níž následuje deprese a beznaděj. A nakonec jeden sen naznačil, že Bůh ji zatratil z urči‑ tého důvodu, s nímž by se měla přirozeně vypořádat. Pře‑ stala brát amfetaminy a okamžitě přibrala. Vztah moci k váze je jasný z jejích tehdejších poznámek: Podívejte se, k čemu jste mě donutila. I tak jsem při tomto běsnění šťastná. Vidím věci zvláštním způsobem. Mám je ráda v jejich ošklivosti. Mám ráda své velké mocné já. Svět mi nemůže říkat, co mám dělat. Nepotřebuji vás ani nikoho jiného, aby mi pomáhal. Ale vidím možnost, že ze zla vzejde dobro, protože v téhle náladě jsem velmi silná, tvořivá a energická. Mluvila jsem s tím lvem. Řekla jsem mu, aby přestal, a po dlouhém boji to opravdu udělal, ale zabil něco ve mně. Nechtěla jsem už dál žít. Vzdala jsem to. Lepší, když ten lev slídí kolem, než když je mrtvý. Žiju alespoň, když jím. Margaretin vědomý perfekcionistický postoj byl kom‑ penzován jejími nevědomými pocity méněcennosti, které se mstily prostřednictvím chtivosti a touhy po moci. Její ztotožnění s krásou, dobrotou a světlem vedlo k nesne‑ sitelným konfrontacím s realitou a dalším záchvatům
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271914
přejídání a depresím. Tím, že byla hnaná do své vlastní temnoty, byla nucená vypořádávat se s vlastní přízem‑ ností, která jí sdělovala, že není tak mocná a skvělá, ale lidská bytost, jež musí přijmout svá omezení a nedoko‑ nalosti. Tento symptom ji tak nutil vyrovnávat se s rea‑ litou, kterou opovrhovala. Příroda fungovala na základě přímé kompenzace: čím větší inflace jejích fantazií, tím černější temnota. Dokud křičela výčitky vůči nespraved‑ livému Bohu a vzdorovitě odmítala přírodu, hnal ji její temný animus a byla nucená jej živit. Přesně devět měsíců poté, co začala její analýza, Mar‑ garet navštívila vánoční půlnoční mši – sama, bez rodiny, bez přátel. Rozhodla se tak, protože byla tlustá, bála se a styděla. Díra, kterou si vykopala, ji děsila. Poprvé zakou‑ šela své skutečné utrpení. „Minula jsem se celým svým životem a snila jsem o té velké osobě, kterou mě chtěla matka mít. Můj celý život je lež.“ Tento vhled ji přinutil vrátit se na zem a přijmout zodpovědnost za vlastní život. V klinické řeči se jako složky Margaretiny psychiky, jež jsou relevantní pro tuto studii, jeví mocí poháněný negativní animus, vyděšená persona, slabé ženské ego ohrožované mocnými protiklady, patologická emocio‑ nalita a narcistická nezralost. Neměla ani silného otce, ani ženskou matku, a tak byl jejím maskulinním vzorem animus její matky. Bez autentického mužského principu a bez svých ženských pudů postrádala vnitřní hlas, kte‑ rý by jí řekl, aby pečovala o své tělo a přestala se přejídat. Téměř bez zkušenosti s erótem rozvinula jen malou schopnost mít s druhými zdravé vztahy, čímž se v jejích pocitech otevřela díra a její prudký animus vyžadoval jídlo. Margaret se k němu nedokázala vztahovat fyzicky ani psychicky, a tak mu dala jedinou potravu lásky, jíž rozuměla – cereálie a sladkosti. Ty jí dodávaly energii,
Ukázka elektronické knihy