druhé, musíme nejprve milovat sebe samé. Rozumí se tím, že máme pěstovat láskyplný zájem a péči o sebe. Rozumí se tím, že máme přijímat své emoce a zvláštnosti a vůbec všechno, co nám dává žít. Mnohé ženy při seminářích přiznávají zkušenost, že v určitém okamžiku jejich pocity nebyly přijímány tak, jak by potřebovaly. Právě v té situaci potřebujeme lásku k sobě samým, takovou, která se nepídí pořád jen po tom, co by bývala potřebovala včera, ale která se sama rozhodne pro to, co chce žít a vyjádřit dnes. Jistá žena například trpí po dlouhá léta – možná už od dětství – nedostatkem lásky, až si jednoho dne řekne, že už toho bylo dost. Rozhodne se, že se začne brát taková, jaká je, a hodlá zaměřit svou pozornost na množství drobných znamení lásky, která jí druzí prokazují. Dotyčná si tak skutečně dokázala uvědomit, kolik lásky se jí dostávalo. Hluboce ji to zasáhlo a cítila se milována. Ženy v mých seminářích často poznávají, že si musejí zamilovat nejprve sebe samé. Uvědomují si, jak velice se posuzují, co všechno na sobě odsuzují a nedokážou přijmout. Vlastnosti, které na nich dospělí v dětství odsuzovali jako špatné, tyto ženy hodnotí stejně i dnes. To, co se jim zdá tak nepřijatelné, je někdy jejich pochybování o sobě, závist, netrpělivost nebo neschopnost něčemu se naučit. Přijímat však znamená podívat se na sebe s láskou, a to právě na ty stránky, které se jeví jako slabiny a ve kterých neumíme objevovat skryté dary. Často to znamená dlouhou cestu, pro kterou se musíme opakovaně rozhodovat, máme-li se mít skutečně rádi.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271765