projelo zachvění. Nakonec přišla na řadu poslední uchazečka, která měla nejvíc času promyslet si vzornou odpověď. „Zamyslím se, jestli není nějaký problém v mém oblečení nebo chování, a pokud přijdu na něco, co vyvolalo nepřiměřené jednání klienta, tak to napravím.“ Druhá uchazečka bezděčně vyjekla, a pak si nahlas povzdechla, jako že jí to přijde absurdní. Kim Čijong pociťovala lehkou hořkost, jestli je třeba se až takto podbízet, ale na druhou stranu si uvědomovala, že za takovou odpověď dostane hodně bodů, a trochu zalitovala té vlastní, kvůli čemuž si připadala hrozně. Za pár dní jí přišel e-mail, že u pohovoru neuspěla. Že by to bylo kvůli té poslední odpovědi? říkala si. Kim Čijong to bylo líto a pořád jí to vrtalo hlavou, tak nakonec zatelefonovala na personální oddělení a přímo se zeptala. Personalista jí odpověděl, že jedna otázka nejspíš o výsledku přijímacího pohovoru nerozhodla, že je to do značné míry dané tím, jak si sedne se členy komise, a že jí bohužel asi nebylo souzeno pro jejich firmu pracovat. Vypadalo to, že jí odpovídá podle nějaké příručky, ale i tak ji jeho odpovědi částečně uklidnily. Když už byla klidnější, tak se rovnou zeptala, jak dopadly ty dvě uchazečky, které byly na pohovoru s ní. „Nic v tom není,“ tvrdila, „to jen abych věděla, jak se mám připravit na příští pohovor.“ Personalistu tím očividně přivedla do rozpaků. „Opravdu bych to potřebovala vědět.“ Na její naléhání nakonec odpověděl, že ani jedna na seznamu úspěšných uchazečů není. Ach tak. Kim Čijong opustila veškerá energie, cítila jen bezmoc. Když už měla z výběrového řízení vypadnout, tak aspoň měla na tu otázku odpovědět to, co měla na srdci:
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271717