Bývalého rychlobruslaře, který jí způsobil těžké ublížení na zdraví. Zpod výstřihu jí vykukovala svraštělá kůže a jizvy, které tam zanechala rozžhavená mřížka grilu, jež se jí vpálila do masa. Obličej, nadloktí a stehna měla opuchlá vlivem kortizonu a depresí, do čela jí spadala ofina, která Fredrikovi bránila interpretovat výraz v jejím obličeji. „Znáte symboly jin a jang? Černá a bílá? Takový je Richard. Dokud mohl trénovat a bruslit, dokud vítězil a byl slavný, bylo všechno jenom bílé. Ale jakmile o tu možnost přišel…“ „Chcete tím říct, že se mu změnila osobnost?“ „Ne. To je právě to. Když na to teď vzpomínám, myslím si, že tu temnou stránku v sobě měl odjakživa. Znáte přece ten starý indiánský příběh, který říká, že každý člověk v sobě má dva vlky a ti spolu neustále bojují. Jeden je dobrý, druhý zlý. A vyhraje ten…“ Vložila si do úst velké sousto. Mávla vidličkou, aby dala najevo, že větu hodlá dokončit, ale Fredrikovi se nechtělo čekat. „… kterého krmíte,“ doplnil. „Četl jsem to na Facebooku. Jak jsem pochopil, zajímáte se o přírodní národy a orientalismus.“ Knihovnička vedle postele přetékala příslušnou literaturou. Naštěstí žena nejdřív dožvýkala a teprve potom zareagovala. „Když jsem se dostala sem, bylo mi teprve třicet. Teď mi bude padesát. Moji rodiče jsou mrtví a sestra pobírá invalidní důchod. Jednou měsíčně nás odsud autobusem vyvezou do Arbogy, kde si v zimě dáváme kakao a v létě zmrzlinu. Zbytek času trávím tady a snažím se ho využít k něčemu jinému než k přiživování nenávisti vůči muži, kvůli kterému jsem tu skončila. Žila jsem hezký život. Dokud jsem se neseznámila s ním.“ Fredrik se podíval do poznámek. „Sestra, která mě sem dovedla, mi říkala, že vás chodí navštěvovat.“ Ida Axelsenová na vozíku popojela a zvedla ruku ke šňůře visící nad postelí. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271603