Bývalého rychlobruslaře, který jí způsobil těžké ublížení na zdraví. Zpod výstřihu jí vykukovala svraštělá kůže a jizvy, které tam zanechala rozžhavená mřížka grilu, jež se jí vpálila do masa. Obličej, nadloktí a stehna měla opuchlá vlivem kortizonu a depresí, do čela jí spadala ofina, která Fredrikovi bránila interpretovat výraz v jejím obličeji. „Znáte symboly jin a jang? Černá a bílá? Takový je Richard. Dokud mohl trénovat a bruslit, dokud vítězil a byl slavný, bylo všechno jenom bílé. Ale jakmile o tu možnost přišel…“ „Chcete tím říct, že se mu změnila osobnost?“ „Ne. To je právě to. Když na to teď vzpomínám, myslím si, že tu temnou stránku v sobě měl odjakživa. Znáte přece ten starý indiánský příběh, který říká, že každý člověk v sobě má dva vlky a ti spolu neustále bojují. Jeden je dobrý, druhý zlý. A vyhraje ten…“ Vložila si do úst velké sousto. Mávla vidličkou, aby dala najevo, že větu hodlá dokončit, ale Fredrikovi se nechtělo čekat. „… kterého krmíte,“ doplnil. „Četl jsem to na Facebooku. Jak jsem pochopil, zajímáte se o přírodní národy a orientalismus.“ Knihovnička vedle postele přetékala příslušnou literaturou. Naštěstí žena nejdřív dožvýkala a teprve potom zareagovala. „Když jsem se dostala sem, bylo mi teprve třicet. Teď mi bude padesát. Moji rodiče jsou mrtví a sestra pobírá invalidní důchod. Jednou měsíčně nás odsud autobusem vyvezou do Arbogy, kde si v zimě dáváme kakao a v létě zmrzlinu. Zbytek času trávím tady a snažím se ho využít k něčemu jinému než k přiživování nenávisti vůči muži, kvůli kterému jsem tu skončila. Žila jsem hezký život. Dokud jsem se neseznámila s ním.“ Fredrik se podíval do poznámek. „Sestra, která mě sem dovedla, mi říkala, že vás chodí navštěvovat.“ Ida Axelsenová na vozíku popojela a zvedla ruku ke šňůře visící nad postelí. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271603
„Když si chcete dát kávu, stojí to deset korun. V téhle zemi jsme na tom zřejmě natolik špatně, že nemůžu ani svoje hosty pozvat na kafe. Pokud tedy nejste politik. Ti když sem přijdou na návštěvu, mají zdarma všechno.“ „To bohužel nejsem, lhaní mi moc nejde.“ Ida Axelsenová olízla nůž. „Jakmile Richard dostal propustku z věznice, přišel za mnou. Prosil mě za odpuštění. Tvrdil, že za to mohl alkohol, že mi nechtěl ublížit. Pak ho znovu odsoudili a zmizel. Později se vrátil. A tak to šlo pořád dokolečka.“ Zaklepala sestra nesoucí kávu. Zatímco sklízela nedojedené zbytky, otevřela Ida Axelsenová dvířka nočního stolku. Vytáhla z něj sklenici od marmelády plnou mincí, vizitek, šroubků a klíčů. Její obsah si vysypala do klína a podala Fredrikovi stříbrný prstýnek. Snubní. „Milovaná Ido. Jsem navždy tvůj. Richard“, stálo na něm. „Svůj nosí na řetízku kolem krku. V jeho světě… Richard má pocit, že mu sebrali život, který měl žít, čest a slávu. Považuje za oběť sebe. Ne mě. Když jsem se s ním rozvedla, strašně se naštval. Pro něj bylo nemyslitelné, že bych… že bych ho mohla opustit i já, taková ubožačka. Tvrdí, že mu musím odpustit, abychom mohli oba jít dál.“ Poplácala kola vozíku. „Jenomže já nikam jít nemůžu. A Richard nepotřebuje moje odpuštění. Potřebuje odpuštění vyšších sil.“ „Ještě pořád vás navštěvuje?“ „Moc často ne.“ Nečekaně zprudka mu podala kus papíru. Jako by se ho nejradši vůbec nechtěla dotknout. „Ale před měsícem mi volal. Povídal, že má práci. Jako hlídač, představte si to. Chtěl se samozřejmě jenom pochlubit. Nejspíš mi ukázat, že je pořád někdo.“ „Víte, kde pracuje?“ „Jistě. Na nějaké stavbě. Číslo stojí tady. Když jsem se to dozvěděla, tak strašně jsem se naštvala, že jsem tam zavolala a řekla jim, co je to za hajzla. Ženskou, se kterou jsem mluvila, to 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271603
očividně moc nezajímalo. Tu práci mu beztak nejspíš sehnal ten jeho zatracený známý od policie.“ „Známý od policie? Jak to myslíte?“ „Když si Richard odpykával trest za to, co mi provedl, dostal se jednou ve věznici do křížku s nějakým gangem. Uzavřel pak s policií dohodu. Svědčil proti několika lidem, kteří mu vyhrožovali.“ Takže Richard Reiss byl informátor. Práskač. Krysa. Udavač. Bonzák. „A ten policejní kontakt? Víte, kdo to je?“ „To vím dost dobře. Zastavil se tu před pár dny. Takový starší chlap. Tvrdil, že měli s Richardem nějakou… domluvu, ano, myslím, že použil tohle slovo. Vypadal vystresovaně a povídal, že Richarda nemůže sehnat. Prosil mě, abych mu zavolala, kdyby se objevil, prý to je důležité.“ Ida Axelsenová se v předmětech schraňovaných ve sklenici od marmelády vyznala. Prohrabala se hromadou a našla vizitku s policejním logem. Fredrik se ani nepotřeboval podívat. Věděl, čí jméno na ní stojí. Fredrik nespěchal a z domova s pečovatelskou službou ve čtvrti Grefsen šel ke stanici metra procházkou. Co Frankemu řekne? Že už to ví? Nebo mu dá možnost se svěřit? Reiss seděl za pokus o vraždu své ženy před víc než deseti lety. Franke se s ním musel znát už od té doby. Ale pomáhal Reiss Frankemu, nebo Franke Reissovi? Někdy je terén zatraceně nepřehledný. To věděl Fredrik moc dobře. Proč Franke pomohl Reissovi ukrást tajnosti Henryho Falcka? A na co bude bývalému vymahači dluhů a starému poldovi flashka se státním tajemstvím? Kdo je do Falckova bytu poslal? Na tuhle otázku by měl mít Franke Nore zatraceně dobrou odpověď. Jestli ne, uvědomí Kafa policejní vedení. A Fredrik by měl stát na její straně. K čertu s ní. 100
Ukázka elektronické knihy