D. 17, 1
partem accepisset, an in reliquum permittendum esset creditori fideiussorem convenire, dubitatum est: sed videbitur consentire decreto conveniendo heredem. 59. Idem libro quarto responsorum Si mandatu Titii Calpurnius pecuniam quam Titius credebat stipulatus esset non donandi animo, mandati iudicio eum ab herede Titii posse conveniri, ut actiones suas praestet: idem est et si exacta est a Calpurnio pecunia. 1. Paulus respondit fideiussorem, qui rem pignoris iure obligatam a creditore emit, mandati iudicio conventum ab herede debitoris oblato omni debito restituere cum fructibus cogendum neque habendum similem extraneo emptori, cum in omni contractu bonam fidem praestare debeat. 2. Paulus respondit die adiecto in mandato, intra quem praestaturum se Lucius Titius scripsit, non esse impedimento, quo minus etiam post eum diem conveniri mandati iudicio possit. 3. Paulus respondit unum ex mandatoribus in solidum eligi posse, etiamsi non sit concessum in mandato: post condemnationem autem in duorum personam collatam necessario ex causa iudicati singulos pro parte dimidia conveniri posse et debere. 4. Creditor pignus vendidit: quaero, an, si evicta sit possessio emptori, regressum creditor ad mandatorem habere possit et an intersit, creditoris iure vendiderit an communi iure promiserit. Paulus respondit, si creditor ex pretio pignorum debitum consecutus non sit, mandatorem liberum non videri. Ex hoc responso apparet, si evictionis nomine non teneatur, proficere eam rem ad liberationem. 5. „Ille illi salutem. Mando tibi, ut Blaesio Severo adfini meo octoginta credas sub pignore illo et illo: in quam pecuniam et quidquid usurarum nomine accesserit indemnem rationem tuam me esse ex causa mandati in eum diem, quoad vixerit Blaesius Severus, praestaturum.“ Postea saepe conventus mandator non respondit: quaero, an morte debitoris liberatus sit. Paulus respondit mandati obligationem perpe-
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271480
D. 17, 1
zaplatí na základě žaloby z příkazní smlouvy tentýž podíl . Jestliže však od dědice podíl přijal, je sporné, zda je možné věřiteli povolit, aby žaloval ručitele na zbytek. Má se ale za to, že podáním žaloby dědic452 souhlasil s rozhodnutím453. 59. TENTÝŽ ve 4. knize Odpovědí Jestliže si dal Calpurnius na příkaz Titia stipulací slíbit ty peníze454, které Titius zapůjčil455 bez úmyslu darovat, může být456 žalován Titiovým dědicem žalobou z příkazní smlouvy na postoupení svých žalob. Stejně tak tomu bude,457 pokud byly peníze dány včas. 1. Paulus458 odpověděl, že ručitel, který od věřitele koupil zastavenou věc na základě zástavního práva a je dědicem dlužníka žalován z příkazní smlouvy, musí být nucen nabídnout, že po uhrazení celého dluhu vrátí věc spolu s plody, a nesmí být považován za cizího kupce459, neboť u každé smlouvy 450
451
musí být zachována dobrá víra. 2. Paulus odpověděl, že pokud byl v příkazní smlouvě stanoven termín a před jeho vypršením Lucius Titius napsal, že hodlá splnit, není to na překážku tomu, aby i po tomto termínu mohlo být žalováno z příkazní smlouvy. 3. Paulus odpověděl, že je možné zvolit si jednoho ze solidárních přikázaných460, přestože to v příkazní smlouvě dohodnuto nebylo; po odsouzení jednoho z nich se však může a musí žalovat pouze na poloviční podíl. 4. Věřitel prodal zástavu. Ptám se, zda může mít věřitel proti příkazci461 regresní nárok v případě, že byla evinkována462 držba kupce, a zda je nezbytné rozlišovat, jestli věřitel prodal z titulu věřitele, anebo slíbil463 podle obecného464. Paulus odpověděl, že pokud věřitel nezískal z ceny zástav, co mu bylo dluženo, příkazce se neosvobodil. Z této odpovědi je zřejmé, že když věřitel za evikci neodpovídá, přispívá to osvobození465. 5. „Tento zdraví tohoto. Přikazuji ti, abys mému švagrovi Blaesiovi Severovi466 zapůjčil osmdesát s takovou a takovou zástavou. Zaručuji se za tyto peníze, za to, co přibude jako úrok, i za to, že se tvůj majetek nezmenší z titulu tohoto příkazu, a to dokud bude Blaesius Severus žít.“ Následně467 byl příkazce468 opakovaně žalován a nereagoval. Ptám se, zda469 je osvobozen smrtí Dědic Lucia Titia podle pořadí. Stanovený v dohodě. 452 Nepřítomný věřitel. 453 Praetora. 454 Od třetího. 455 Třetímu. 456 Calpurnius. 457 Calpurnius může být žalován žalobou z příkazní smlouvy. 458 Viz pozn. 122. 459 Zaručeného dluhu. 460 Kteří ručí za dluh k podání žaloby. 461 Ručícímu za pohledávku na základě příkazní smlouvy. 462 Žalováno z důvodu právních vad prodané věci. 463 Zaplatil dvojnásobek kupní ceny. 464 Práva. 465 Příkazce. 466 Jinak neznámý. 467 Po smrti Blaesia Severa. 468 Pohledávky. 469 Příkazce pohledávky. 450 451
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271480
D. 17, 1
tuam esse, licet in mandato adiectum videatur indemnem rationem tuam me esse ex causa mandati in eum diem, quoad vixerit Blaesius Severus, praestaturum. 6. Paulus respondit non videri mandati condicioni paritum, cum in mandato adiectum sit, ut idonea cautio a debitore exigeretur, si neque fideiussor neque pignora accepta sint. 60. Scaevola libro primo responsorum Creditor mandatorem convenit: is condemnatus provocavit: quaerendum est, an manente appellatione debitor a creditore conveniri potest. respondi posse. 1. Ad eum qui uxorem ducturus erat litteras fecit tales: „Titius Seio salutem. Semproniam pertinere ad animum meum cognovisti: ideoque cum ex voto meo nuptura tibi sit, velim certus sis secundum dignitatem tuam contrahere te matrimonium. Et quamvis idonee repromissuram tibi Titiam matrem puellae dotem sciam, tamen et ipse quo magis conciliem animum tuum domui meae, fidem meam interponere non dubito: quare scias, quodcumque ab ea ex hac causa stipulatus fueris, id me mea fide esse iussisse salvum te habiturum.“ Atque ita Titia, quae neque Titio mandaverat neque ratum habuerat quod scripserat, dotem Seio promisit. Quaero, si heres Titii ex causa mandati praestiterit, an actione mandati heredem Titiae convenire potest. Respondi secundum ea, quae proponuntur, non posse. Item quaesitum est, an nec negotiorum gestorum. Respondi nec hoc nomine iure agere posse: palam enim facere Titium non tam Titiae nomine, quam quod consultum vellet, mandasse. Item si maritus adversus mandatorem ageret, an aliqua exceptione summoveatur? Respondi nihil proponi, cur summovendus sit. 2. Duobus quis mandavit negotiorum administrationem: quaesitum est, an unusquisque mandati iudicio in solidum teneatur. Respondi unumquemque pro solido conveniri debere, dummodo ab utroque non amplius debito exigatur. 3. Si inter maritum et socerum id actum esset vel tacito intellectu, ut onus exhibendae uxoris ad maritum rediret praestante patre dotis usuras, nullam actionem superfore ad recipiendum quod negetur consumptum: quod si pater puellae exhibitionem mandasse se doceat, actionem mandati competere. 4. Lucius Titius fratris filio commisit rerum suarum administrationem ita: „σειῳ τεκνῳ χαιρειν. ἐγω μεν κατα φυσιν ἐιναι νομιζω το ὑπερ πατρος και των του πατρος ὑιων πραγματευεσθαι διχα του τινα ἐπιτροπικον ἀιτειν. ἐι δε δει και τοιουτου τινος, ἐπιτρεπω σοι περι παντων των ἐμων ὡς θελεις πραγματευεσθαι, ἐιτε πωλειν θελεις, ἐιτε ὑποτιθεσθαι ἐιτε ἀγοραζειν ἐιτε ὁτιουν πραττειν, ὡς κυριῳ ὀντι των ἐμων· ἐμου παντα κυρια τα ὑπο σου γινομενα ἡγουμενου και μηδεν ἀnτιλεγοντος σοι προς μηδεμιαν πραξιν.“ [Id est: Seio filio salutem. Mihi quidem videtur naturae conveniens, ut patris necessariorumque patris filius curam gerat nec quisquam procurationem requirat. At si ea quoque quodammodo opus est, rerum mearum omnium procuratorem te facio, ut de iis constituas ut voles, sive vendere voles sive pignori rem
100 Ukázka elektronické knihy