9
Somatologie hlavního vývodu slinivky (ductus pancreaticus major) nebo do tzv. přídatného vývodu (ductus pancreaticus accessorius). Velký vývod ústí v duodenu v místě zvaném Vaterova papila (spolu se žlučovodem). Pankreatická šťáva je tedy odváděna do tenkého střeva, kde se účastní štěpení živin. Mluvíme o zevní sekreci (exokrinní funkce) pankreatu. Vnitřní sekrece slinivky břišní Mezi lalůčky pankreatu jsou roztroušeny shluky buněk, tzv. Langerhansovy ostrůvky. Jsou složeny z několika typů buněk, které tvoří různé typy hormonů: ■■ α buňky – hormon glukagon ■■ β buňky – hormon inzulin ■■ γ buňky – hormon somatostatin Langerhansovy ostrůvky jsou bohatě cévně zásobeny a své produkty, tj. hormony, vylučují přímo do krve. Mluvíme tedy o vnitřní sekreci (endokrinní funkce) pan kreatu. Účinky těchto hormonů jsou uvedeny v kapitole 14. Složení pankreatické šťávy ■■ voda ■■ organické látky –– trypsin: napomáhá štěpení bílkovin –– alfa‑amyláza: štěpí cukry –– lipáza: štěpí tuky ■■ anorganické látky: NaHCO3, bikarbonát, který neutralizuje kyselé prostředí v duodenu Sekrece pankreatické šťávy je řízena zejména vlivem chemických látek, jejichž tvorba je zahájena podrážděním sliznice duodena kyselým žaludečním obsahem. Ten stimuluje tvorbu enzymu sekretinu, který je krevní cestou přenášen do slinivky, kde podporuje tvorbu a sekreci pankreatické šťávy. Pankreatická šťáva je bezbarvá tekutina s pH 7–8, která je vylučována v množství 2–3 litry denně.
9.4.2 Játra Játra (hepar) jsou největší žlázou v lidském těle (obr. P13, obr. 9.3). Jsou uložena pod bránicí, převážně na pravé straně dutiny břišní. Pouze část levého laloku zasahuje do levé klenby brániční. Povrch jater je kryt vazivovým pouzdrem, nad ním se ještě nachází pobřišnice. Játra dospělého člověka váží kolem 1,5 kg. Jsou velmi křehká. Bohaté prokrvení dává játrům charakteristickou hnědočervenou barvu. Horní plocha jater naléhá na bránici (tzv. brániční plocha jater), zadní plocha nasedá na orgány dutiny břišní, které zde vytvářejí otisky (žaludek, střevo, pravá ledvina a nadledvina) – tj. orgánová plocha jater. Na povrchu jsou rozdělena na několik laloků. Na přední ploše jater rozeznáváme 2 laloky: ■■ pravý lalok (lobus hepatis dexter) ■■ levý lalok (lobus hepatis sinister)
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271415
Soustava trávicí
a – pravý jaterní lalok b – levý jaterní lalok c – žlučník d – bránice e – vaz f – dolní dutá žíla g – vrátnicová žíla h – větvení vrátnicové žíly i – slinivka břišní j – duodenum
9
d b a h c
e f i g
j
Obr. 9.3 Játra
■■ ■■ ■■ ■■
Na orgánové ploše jater rozeznáváme 4 laloky: pravý lalok (lobus hepatis dexter) levý lalok (lobus hepatis sinister) čtvercový lalok (lobus quadratus) ocasatý lalok neboli lalok dolní duté žíly (lobus caudatus)
Mezi čtvercovým lalokem a lalokem dolní duté žíly je jaterní branka (porta hepatis). Jaterní brankou vstupuje do jater vrátnicová žíla (v. portae), která přináší do jater živiny z nepárových orgánů dutiny břišní, a tepna jaterní (a. hepatica), která přivádí do jater okysličenou krev. Z jaterní branky vystupují dva žlučové vývody, pravý a levý jaterní vývod (ductus hepaticus dexter, ductus hepaticus sinister). Jaterní lalůčky Jaterní tkáň je rozdělena vazivem na drobné útvary – jaterní lalůčky, které mají tvar 5–7bokého hranolu o velikosti 1–2 mm (obr. P14). Jaterní lalůčky jsou složeny z jaterních buněk (hepatocytů), uspořádaných do pruhů, tzv. lamel. Středem lalůčku prochází centrální žilka, která přivádí do lalůčku krev. Ta je v lalůčku filtrována a pak odtéká jaterními žilami do dolní duté žíly. Jaterní buňky tvoří žluč, která je odváděna žlučovými vlásečnicemi do žlučových kanálků, jimi do mimojaterních žlučovodů, do žlučníku a následně do duodena. Na spodní ploše jater je uložen žlučník. V něm se hromadí a zahušťuje žluč. Funkce jater Játra mají mnoho funkcí, jimiž zasahují do mnoha pochodů v lidském těle. ■■ tvorba žluči ■■ přeměna cukrů na zásobní cukr (glykogen) ■■ skladování cukrů, tuků a vitaminů ■■ tvorba bílkovin ■■ zásobárna krve ■■ detoxikace organismu (zneškodňují např. alkohol, jed z hub, amoniak) ■■ tvorba hormonů (produkují hormon angiotenzinogen, který ovlivňuje krevní tlak) ■■ podílejí se na tvorbě látek ovlivňujících srážení krve (plazmatické srážlivé faktory) 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271415
9
Somatologie ■■ tvorba plazmatických bílkovin (albuminy a fibrinogen) ■■ orgán krvetvorby (v embryonálním období) Žluč Jedná se o žlutohnědou tekutinu. Složení žluči ■■ voda ■■ žlučové kyseliny – soli žlučových kyselin emulgují tuky, rozptylují je na malé kapénky; pouze takto upravené tuky mohou být štěpeny enzymem lipázou ■■ žlučová barviva – vznikají z rozpadlých erytrocytů, jsou pro tělo toxická, zabarvují stolici a moč ■■ cholesterol ■■ minerální látky ■■ tuk Žluč tvořená v jaterních buňkách je odváděna jaterními kanálky a mimojaterními vývody, jež souhrnně označujeme jako žlučové cesty neboli žlučovody. Žlučové cesty (tab. 9.5) ■■ jaterní (intrahepatické) žlučovody – probíhají uvnitř jater ■■ mimojaterní (extrahepatické) žlučové cesty – vystupují mimo játra; jsou to: –– pravý a levý jaterní vývod (ductus hepaticus dexter et sinister): spojují se a tvoří: –– společný jaterní vývod (ductus hepaticus communis): k němu se připojuje: –– vývod žlučníku (ductus cysticus): společný jaterní vývod a vývod žlučníku se spojují a tvoří: –– vývod žlučový (ductus choledochus): ústí společně s pankreatickým vývodem na Vaterově papile v duodenu Tab. 9.5 Žlučové cesty jaterní vývod pravý
ductus hepaticus dexter
jaterní vývod levý
ductus hepaticus sinister
jaterní vývod společný
ductus hepaticus communis
vývod žlučníku
ductus cysticus
žlučový vývod
ductus choledochus
Těsně před vyústěním vývodů do duodena se nachází Oddiho svěrač, jenž svým uzavřením zajišťuje jednosměrný tok žluči a pankreatické šťávy do duodena, vrací žluč do žlučníku, kde se hromadí a zahušťuje, a brání zpětnému toku obsahu dvanáctníku do slinivky či žlučníku. Oddiho svěrač se uvolňuje pouze po podráždění duodena natráveninou. 100
Ukázka elektronické knihy