Její hlas je smutný. Cítí se být svou přítelkyní podvedená. Zmačká malý kousek papíru, který drží v ruce, a vztekle jej hodí do koše. „Už budu muset jít,“ říká chladně. „Na shledanou, Emílie.“ Spěšným krokem vychází z přijímacího pokoje, aniž by na svou přítelkyni pohlédla. Emílie je zničená. Znají se už čtyři roky a dnes je to vůbec poprvé za celou dobu, co se tak pohádaly.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271380
Kapitola XX
Sestra Marie Anežka se dívá z okna ve dveřích kočáru taženém koňmi na ubíhající krajinu. V měsíci září jsou pole žlutá a obilí zalité sluncem. Za několik týdnů se sedláci pustí do žní. Pole budou plná mužů na žacích strojích tažených koňmi. Krajina zase ožije a rozveselí se hlasy a hlukem práce. Mladá řeholnice probírá zrnka růžence a modlí se. Kéž by jí Bůh pomohl v jejím počínání a vedl její kroky. Od matky představené dostala svolení k nové cestě do La Rochelle, aby se pokusila najít notářství, kde pracoval François Guilbeau, a pokud existuje, získat Élisabethinu závěť. Sestra Marie Anežka ví, že tento výjezd je pro sirotčinec poslední šance. „Pokud nic nenajdete, budeme se muset zamyslet nad naší budoucností,“ řekla jí matka Markéta Marie, když za ní sestra Marie Anežka přišla, aby jí oznámila, co objevila. „Už je to víc než týden, co se snažíme najít listinu, která možná ani neexistuje. Musíme si přiznat, jak se věci mají.“ Sestra Marie Anežka se tomu tehdy vzpírala. Odmítala se vzdát. Její představená však mluvila jasně. „Pokud vaše pátrání v La Rochelle k ničemu nepovede, svěřím vám jiný úkol.“ „Jaký?“ „Budete nám muset najít nové místo, které by bylo vhodné pro náš sirotčinec,“ řekla matka Markéta Marie.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271380
Sestra Marie Anežka nebyla schopná slova. Překvapení a úzkost ji připravily o řeč. „Uvažte, co by se stalo, kdybychom neměly kam jít,“ dodala matka představená. „To je nepředstavitelné!“ „Svěřte to jiné sestře,“ zvolala sestra Marie Anežka. „A mně dovolte, abych hledala důkazy, které požaduje mistr Montbert.“ Sestra Markéta Marie však zůstala neoblomná. Dobře zná mladou sestru, její nadšení i nerozvážnost. Ví také, že jedině ona dokáže najít vhodné místo a usmlouvat co nejlepší cenu. V tom spočívá výzva stěhování, které jim hrozí: musí najít místo, kde by mohly žít zadarmo anebo za nepříliš vysoké nájemné. Malé společenství Dcer Božské lásky není bohaté. Náklady na živobytí všech jejich svěřenců jsou už tak dost vysoké, takže bez milodarů některých lidí a bez zeleninové zahrady, která jim poskytuje obživu, by řeholnice ani děti nemohly vyžít. „Prr!“ Kočí přitahuje otěže, aby koně zastavil. Vůz zpomaluje, až se zastaví úplně. Kočí se otáčí a klepe na dřevo vozu. „Sestro!“ volá. „Jsme na místě.“ Sestra Marie Anežka vychází z povozu. „Děkuji, pane,“ zvolá. „Za chvíli se sem vrátím.“ „Nemusíte spěchat, sestro, mám další pojížďky, než vás budu moci vyzvednout.“ Mladá řeholnice se na něj hezky usmívá. Muž zvedá klobouk a trochu rozpačitě se škrábe na hlavě. Málokdy viděl tak radostné ženy jako ty, které žijí na zámku Naději. Pokaždé když tam jede, aby jim nabídl své služby, je zasažen jejich úsměvem a zářícíma očima. Když se jednou odvážil zeptat jedné z nich, odkud pochází všechna ta radost, dostalo se mu překvapivé odpovědi: „Jsme neúnavně zamilované do Pána!“ 100
Ukázka elektronické knihy