O
tvořivosti nemůžeme hovořit, aniž bychom zmínili její temný protiklad, ničivou tvář přírody. Aby vědomí získalo hybnou sílu, musí se narušit nedotčenost přináležení. Síla, která nás uvrhne do vyhnanství, něco ničí, aby mohlo vzniknout nové. Tato dynamika je prahem, na němž se odehrává přináležení, tedy mezi tím, co již v životě máme a přijímáme, a tím, co se nám zdá vzdálené nebo „jiné“ než my. Sny nás vyzývají, abychom se lépe zabydleli ve svých pocitech, což je jiné označení pro přináležení k nesmírnosti vlastní zkušenosti. To může být těžké, pokud jsou sny naplněné úzkostí, strachem a smutkem, protože moderní kultura nás učí odvracet se od nepříjemných emocí. Tvrdí nám, že jsou nenormální a že bychom je měli zatlačit do zapomnění pomocí léků. Mnohé duchovní kruhy také neúměrně zdůrazňují „pozitivní postoj“ a vše, co leží mimo tuto mez přijatelnosti, se považuje za „neduchovní“ či negativní. Hnutí New Age mnoho lidí naladilo na sílu tvořivého záměru, avšak zároveň patologizovalo takzvané „záporné emoce“ a vyškrtlo je z palety společenské přijatelnosti. Žijeme pod nadvládou určité hegemonie pozitivity, která vyzdvihuje potěšení nad bolest, zisk nad ztrátu, štěstí nad smutek a tvořivé nad ničivé. Učí nás, že se máme „povznést nad“ věci jako hněv, úzkost, zármutek – a nehledě na použité prostředky zůstat v blaženosti a světle. Takovéto obcházení je nebezpečné, protože nás učí nejenom odříznout se od vlastní mnohočetnosti, ale také od velkolepé škály samotného života. Co když na „záporných“ emocích není nic špatného, nýbrž mají vlastní svébytnost? Co když mají sdělit něco podstatného každému z nás i všem navzájem a jádro problému tkví spíše v mylné představě, že nám negativní emoce nepomáhají v rozvoji a potřebují napravit? Podobným způsobem si držíme od těla lidi, kteří se od nás příliš liší, vyhýbáme se vnitřnímu setkání s jinakostí a vylučujeme vše, co nezapadá do obrazu, který jsme si sami o sobě vytvořili. „Záporné emoce“ nezmizí jenom proto, že si jich nebudeme všímat. Pouze si najdou jiné cesty vyjádření. Někdy nemístně útočíme na lidi kolem sebe, přepadají nás podivné záchvaty pláče nebo se dlouhodobě cítíme otupěle. Nejčastěji upadáme 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271254