EMMIN OCHRÁNCE
Byla tak malicherná? Šlo o poraněnou pýchu? Cestou do domu si za to v duchu nadávala. S křížkem po funuse. „Nezapomeň si tu telefon.“ Logan ho vzal z křesílka, kde ho nechala, a podal jí ho. Nepodívala se, jestli jí přišla zpráva. Nehodlala propást jedinečnou příležitost, kterou jí tahle chvíle nabízela. Byla tu sama s úžasným mužem, který o ni stál a dělal všechno pro to, aby dal věci mezi nimi do pořádku. Pozhasínal světla a zmáčkl knoflík u automatického zavírání prosklené stěny obýváku. Šumění vln se okamžitě vytratilo. Scarlett ho sklesle následovala do patra, k ložnicím. Šance zachránit tuto noc klesla k nule. Když došli k cíli, stoupla si před něj a položila mu ruce na ramena. „Logane.“ Nervy měla na pochodu. Sakra, přece to jen tak nevzdá. „Scarlett,“ řekl unaveně. „Hele, jestli se nechceš do ničeho pouštět, tak fajn, rozpustíme to a půjdeme si lehnout.“ Opatrně jí sundal ruce ze svých ramen a ustoupil stranou. Udělal to z čirého džentlmenství, anebo o ni ztratil zájem? Připomněla si, jak se tu před ním vytahovala, že si teď půjde za svým, za svými cíli. Jedním z nich byl on. „Ber to tak, že válečná sekera je zakopaná.“ Znovu se před něj postavila. „A že druhá šance je možná. A já jsem na ni připravená se vším všudy.“ Neřekl na to nic. Zaznamenala jen jeho zrychlený dech a oči mu ožily. Pak, ještě než se zmohla na další slova, k ní přikročil, popadl ji kolem pasu a políbil ji. Trochu ji přizvedl, aby se jí přitom mohl dívat do očí. Jeho paže ji svíraly pevně, jako by ji nikdy nechtěly pustit. 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270609