98
CATHERINE MANNOVÁ
na palubní desku. „Pokud se rozhodnu jejich nabídku přijmout, mojí prioritou bude novou společnost plně stabilizovat. Co je tvojí prioritou?“ Brea se usmála. Ledově jako venkovní aljašský vzduch. „Co myslíš?“ Sundal si klobouk a Brea si prohlížela jeho rozcuchané hnědé vlasy. Tak trochu zatoužila do nich zabořit prsty. Sevřel klobouk pevně v rukou. „Tuším nějaké ryze osobní zájmy.“ To ji překvapilo. A zaujalo zároveň. „Oceňuji, že kolem mě nepřešlapuješ po špičkách jako moje rodina.“ „To proto, že jsi mi lhostejná. Zatímco jim na tobě záleží. Což je dost smutné, protože se zdá, že tobě jsou všichni úplně fuk.“ „Vůbec nic o mně nevíš,“ odbyla ho. Vzduch mezi nimi jiskřil napětím. Jeho trefná a úderná slova ji dráždila a přiváděla k šílenství. „Pokud je mi známo, tak se Steelům vyhýbáš.“ Ukázal rukou k jejich obří rezidenci. „Takže mi přijde docela divné, že tady sedíš v autě a špehuješ jejich dům.“ To slovo se jí ani trochu nelíbilo. Nebo to, jak ji vnímal. „Co si ty myslíš, není z mého pohledu ani trochu důležité. Mohu ti ale s něčím pomoct?“ „Vlastně ano. Potřeboval bych vědět, kde teď všichni jsou. Mám pro ně nějaké materiály a nikdo mi nechce otevřít bránu.“ Vybuchla smíchem a naklonila se až těsně k němu. „To proto,“ zašeptala spiklenecky, „že odsud všichni zrovna odjeli. V jednom hodně dlouhém konvoji.“ „A ty jsi tady zůstala proč?“ Také on přešel do konspiračního šepotu, jako by si z ní dělal legraci. Rychle se vzpamatovala. Rozhodně mu neposkytne víc informací, než bude bezpodmínečně nutné. Zvedl ruce nevinně vzhůru. „Dobře, dobře. Do
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270603