chyb, které podle něj bylo třeba opravit. Jakmile se dozvěděl o Turne rových obviněních, zjistil také, že jeden postgraduální student, Ul rich Nocken, ověřil kvůli recenzi všechny citace v Abrahamově knize. Nocken oznámil, že odhalil stovky do nebe volajících chyb, včetně otištění nepřesných parafrází, jako by se jednalo o přímé citace pra menů, chybně uvedených autorů dopisů a dokumentů, špatných překladů, chybných výkladů, smyšlenek a falšování pramenů. To Feldmana přesvědčilo o tom, že se mylně domníval, že když Abra ham získal titul PhD, je možné se spolehnout na jeho odbornou integritu. Jako by chtěl odčinit svou předchozí důvěřivost, s níž do poručil rukopis k vydání, rozpoutal nyní Feldman proti Abrahamovi zuřivou kampaň, při níž velké množství odborníků na moderní ně mecké dějiny, včetně mě, obdrželo oběžníky, které odhalovaly chyby v Abrahamově práci a prohlašovaly ho za nezpůsobilého být členem vědecké komunity. Abraham se vehementně bránil a snažil se za působit na komunitu historiků zaměřených na německé dějiny na obou stranách Atlantiku. Vzhledem k Feldmanově kampani, která zahrnovala denunciační dopisy a telefonáty na univerzity, jež zva žovaly přijetí Abrahama na pozici odborného asistenta, to ale bylo nakonec marné. V důsledku Feldmanova neústupného nepřátelství byl Abraham vyštván z historického oboru a šel studovat na práv nickou školu, kterou absolvoval s vyznamenáním a znovu se vrátil k práci na univerzitě, tentokrát jako právník, což je možná obor, ve kterém zaujatá interpretace a manipulace s pramennými doklady nevadí tolik jako v historii.27) Tato aféra vyvolala tři zásadní otázky, odhlédneme-li od profesní etiky účastníků tohoto sporu. Zaprvé se jedná o vztah mezi marxi stickým a nemarxistickým pohledem na dějiny. Měl Hayden White pravdu, když tvrdil, že „marxistický pohled na dějiny nelze potvrdit ani vyvrátit odvoláváním se na ‚historické prameny‘, neboť marxis tický a nemarxistický pohled je v rozporu právě v otázce toho, co se přesně počítá jako doklad a co nikoli“?28) Jednalo se v tomto případě o pokus antimarxistů zdiskreditovat Abrahama z politických dů vodů tím, že neopodstatněně znevážili jeho odbornou práci, jak tvr dili Abrahamovi zastánci? Byl výklad dokumentů marxisty v očích antimarxisty nevyhnutelně chybný? Není pochyb o Turnerově an timarxistickém postoji a je důležité poznamenat, že se sám zrovna
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270506
chystal vydat rozsáhlou knihu o velkokapitálu v době Hitlerova vzestupu, Big Business and the Rise of Hitler, která naprosto rozdrtila názor marxistů, že kapitalisté přivedli Hitlera k moci. Na druhou stranu se o Turnerovi vědělo, že respektuje ty marxistické historiky, jejichž odbornou práci považoval za solidní, zejména Tima Masona. Mason sám se veřejně odvrátil od Abrahama a zdůraznil důležitost historické přesnosti ve výzkumu.29) A Feldman velkoryse chválil „dobrou marxistickou a neomarxistickou historii“ a v žádném pří padě jej nelze nazvat antimarxistou.30) Tento spor tedy nemůžeme označit pouze za střet politických názorů. Jednalo se o spor ohledně pramenů a nakládání s nimi. Druhá otázka, kterou tato aféra vyvolala, se týkala vztahu mezi faktem a interpretací. Abrahamovi zastánci tvrdili, že jeho drobné chyby neměly žádný vliv na jeho celkovou interpretaci. A skutečně, když se Abraham vrátil do archivů, aby znovu ověřil všechny své pra meny, a publikoval druhé, „opravené“ vydání své knihy, změnily se v něm pouze citace, jména autorů dopisů a dokumentů, poznámky pod čarou, odkazy a další podobné maličkosti; neupravil však ani nedoplnil jediný aspekt své interpretace.31) Kritici druhého vydání poukazovali na to, že citace a značná část pramenných dokladů již v mnoha bodech nepodporovaly jeho argumenty. V jistém smyslu to tak ale nebylo ani předtím. Abrahamovo vyobrazení soupeření mezi agrárním a industriálním mocenským blokem ve Výmarské re publice bylo převzaté přímo od řecko-francouzského marxistického politologa Nicose Poulantzase. Abraham zřejmě pouze pročesal archivy za účelem nalézt „prameny“, které by tuto teorii podložily. Ve spojení s Abrahamovými netajeně chabými badatelskými schop nostmi a přehnaným spěchem, s nímž výzkum prováděl, to mnohdy vedlo k nesprávnému porozumění textům, navíc často takovým způ sobem, který podporoval jeho tvrzení, a v mnoha případech šel ještě dál směrem ke staré konspirační teorii (že kapitalisté přímo, nikoli pouze nepřímo, podporovali nacismus), o níž paradoxně tvrdil, že ji ve své práci přesáhl. To nás přivádí k třetímu bodu, konkrétně k důležitosti, či nepod statnosti pramenných dokladů a možnosti falšování historických in terpretací odvoláváním se na ně. Na jednom místě uvádí Abraham ve své knize citaci ze soukromého dopisu, který napsal jeden významný
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270506
německý průmyslník na počátku 30. let 20. století: prý by bylo žá doucí „spojit buržoazní pravici a nacistickou stranu v jedno“, což je prohlášení, které obdivuhodně podporuje Abrahamovu celkovou interpretaci. Jenže původní dokument, přesně citovaný Feldmanem, obsahuje zásadní slovíčko „ne“, takže vlastně říká opak toho, co tvr dil Abraham, a jde tudíž proti jeho obecnému argumentu.32) Feld man ukázal, že si Abraham v nesčetném množství případů vytvořil doklad tím, že uvedl dodatečná slova či komentáře ze svých badatel ských poznámek jako součást skutečných citací. Abraham skutečně přiznal, že během výzkumu opomněl ve svých poznámkách ozna čovat citace z původních pramenů uvozovkami, takže je mnohdy nedokázal odlišit od svých vlastních (často, jak se ukázalo, dosti zau jatých) sumarizací jiných částí týchž dokumentů, tudíž mnohdy uvá děl to druhé, jako by se jednalo o to první. Jeho kniha byla tak posetá chybami, že některé z nich, jak sám Abraham pohotově zdůraznil, ve skutečnosti odporovaly jeho argumentům.33) Jen stěží lze však něco namítat proti Feldmanovu závěru, že tyto chyby byly obecně zamě řeny takovým směrem, aby „zveličily negativní roli sehranou prů myslem, nadsadily jeho moc a sebejistotu a pomohly zformulovat argumenty, které dalece přesahovaly to, co by umožnily prameny“.34) Abraham napsal na svou obhajobu, že když výzkum prováděl, připadalo mu, že existuje „výjimečná shoda“ mezi jeho původními hypotézami a pramennými doklady, jež nalezl.35) Každý historik, který někdy prováděl výzkum, však ví, nakolik je něco takového nepravděpodobné. Prvním předpokladem seriózního historického badatele musí být schopnost opustit drahocenné interpretace tváří v tvář neústupnosti pramenného materiálu. Pokud průmyslník píše v dopise, že si nepřeje spojení mezi buržoazní pravicí a nacisty, potom žádné teoretizování tento fakt nezmění a nelze to nijak obejít. Není na tom nic záhadného. Historikové jsou naprosto zvyklí ově řovat myšlenky prostřednictvím pramenného materiálu a zavrhovat je, pokud se s ním neshodují. Doklady jdoucí proti našemu argu mentu není možné vynechat či překroutit. Musíme je vysvětlit, navíc i za cenu toho, že jsme povinni argument pozměnit či se ho úplně vzdát. K této problematice se vyjadřuje mnoho historiků a kritiků. Když britský marxistický historik Christopher Hill napsal v před mluvě k jedné své knize: „Měl jsem tezi (…) vybíral jsem doklady,
Ukázka elektronické knihy