Všem těm, kteří zpívají bujaře a kurážně, a všem, kteří po tom jen touží
103
faber_schodů 200.indd 103
7.10.2019 1:15:55
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270488
Onoho dne, kdy přišla ta dobrá zpráva, si Catherine prvních pár hodin po probuzení pohrávala s myšlenkou, že vyskočí z okna svého bytu. Pohrávala byl možná eufemismus; ve skutečnosti si otevřela okno, usadila se na parapetu a uvažovala, jestli čtyři patra zaručují smrt. Nechtěla skončit na vozíku, poněvadž nesnášela nemocnice s jejich příznačnou syntézou obskakování a nudy. Rovnou do hrobu by to bylo nejlepší. Kdyby jen mohla spadnout z výšky tisíce pater do měkké, houbovité půdy, možná by se její tělo pohřbilo samo při dopadu. „Dobrá zpráva, Kate,“ ozval se její manžel. Ani nezvýšil hlas, ačkoli byl schovaný v pracovně, kde si pročítal poštu. „Ano?“ odpověděla a přitiskla si záhyby županu k tělu, aby jí studený vítr neprofukoval mezi prsy. „Tu dvoutýdenní generálku v Martinekerke nám zaplatí.“ Catherine se dívala na zem hluboko pod sebou. Na parkovišti se tam poflakovalo šest pestrobarevně oblečených dětí a ona přemýšlela, proč asi tak nejsou ve škole. Pak ji napadlo, co by s nimi udělalo, kdyby viděli, jak padá žena, snad z oblohy, a jak se jim přímo před očima rozprskne jako meloun. Při tom pomyšlení ucítila, jak se jí do žil spustil čúrek záhadné přírodní chemikálie, injekce něčeho mnohem účinnějšího než její antidepresiva. „Nejsou… nejsou školní prázdniny, miláčku?“ zavolala na Rogera a sklouzla z parapetu zpátky na koberec.
105
faber_schodů 200.indd 105
7.10.2019 1:15:55
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270488
Berberský plyš jí zahříval promrzlá bosá chodidla, jako by ten koberec právě vytáhli ze sušičky. Po pár krocích zjistila, že v nohách od pasu ke kolenům úplně ztratila cit. „Školní prázdniny? Jak to já mám vědět?“ opáčil její muž s podrážděností, jejíž břitkost se neotupila ani po průchodu zdí. „Od šestého do dvacátého července.“ Catherine dopajdala do pracovny a prohrábla si zcuchané vlasy. „Ne, ne,“ řekla a vystrčila hlavu za dveře. „Dneska. Jsou dneska školní prázdniny?“ Roger, jako obvykle usazený za stolem, vzhlédl od dopisu ve svých rukou. Brýle na čtení měl usazené na špičce nosu a teď se přes ně shovívavě díval. Z digitálního břicha jeho PC uniklo diskrétní píííp. „Nemám nejmenší ponětí,“ odpověděl. Tomuhle dvaapadesátiletému stříbrovlasému veteránovi manželství, které po tři desetiletí zůstávalo díky úzkostlivé starostlivosti bezdětné, zjevně připadalo, že si zaslouží právo nemít v takových detailech jasno. „Proč?“ Pokrčila rameny, sama už na ten důvod málem zapomněla. Župan jí sklouzl z nahého ramene, nad čímž Roger pozvedl obočí. V tu chvíli si všimla, že on už v pyžamu není, naopak, je zcela oblečený a jako ze škatulky. Povytáhla si župan a usilovně přemýšlela, kde se mezi ní a Rogerem mohl hned na začátku dne objevit takový rozdíl. Vstali ráno společně? Spali vůbec spolu, anebo to byla jedna z těch nocí, kdy se schoulila do klubíčka v pokoji pro hosty, poslouchala přes zeď ztlumený gregoriánský chorál z jeho cédéček a čekala na ticho? Nedokázala si to vybavit; dny se jí v hlavě chaoticky pomíchaly. Včerejší noc už byla dávno. Se srdnatým úsměvem přelétla jeho stůl pohledem a nenašla na něm jeho oblíbený hrníček.
106
faber_schodů 200.indd 106
7.10.2019 1:15:55
Ukázka elektronické knihy