Vzduchem tlumeně zakvílel kovový, nepříjemně pisklavý zvuk. Konečně přistáli. Kdo by si ještě před pár hodinami pomyslel, že se toho dožijí? A teď bylo po všem. Klidně mohli vstát a odejít, ale nikdo to neudělal, zůstávali v lehátkách a vychutnávali si opojný pocit tichého štěstí. Všichni cítili to samé, patřili sem. K ostatním spolucestujícím, k posádce a hlavně k této lodi. Na několik nekonečných hodin bylo těchhle pár tun hliníku a kosmické izolace jejich domovem. Nábožné ticho panovalo ještě asi půl minuty, než ho přerušil hlas kapitána. „Vážení cestující, přátelé, dovolte mi poděkovat vám za obětavost a statečnost, s jakou jste čelili nedávné hrozbě, ještě nikdy jsem neměl takovou důvěru ve své klienty, jako právě během této plavby. Přál bych si, abychom se v brzké době shledali při některém z příštích, jak doufám poněkud šťastnějších letů, a závěrem vám všem chci popřát příjemný pobyt na základně.“ Hezká řeč na cestující zapůsobila. Odcházeli s dojetím, potřásajíce si navzájem rukama. Venku pak jeden po druhém mizeli v davu čekajících novinářů. Jediný Evžen Smetana vyčkával. Naprosto neměl v úmyslu strhnout na sebe pozornost medií, kdo ví, kam až sahala chapadla spiklenců DeXu. Bohužel pro podporučíka, lidé od tisku jsou trpěliví a umí čekat, zvláště pokud jde o dobrý příběh, a tohle byl příběh, jaký základna nezažila za celou dobu své existence. Co naplat? Takhle reportérům neunikne. Musí si poradit jinak. Smetana, s malou pomocí palubního technika, vnikl do podpalubí, kde právě probíhala vykládka zavazadel. Mechanické nakladače
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270278
postrkovaly bagáž na pásový dopravník a jediný pracovník v modré kombinéze dohlížel na plynulý průběh přepravy. Jmenoval se Tom a věděl o problémech, které tento let měl. Mrzelo ho, že nemůže být u východu, aby spatřil hrdinu letu 4755K. Když uslyšel, koho má před sebou, jeho špatná nálada okamžitě zmizela. Rád přislíbil pomoc při nepozorovaném odchodu z letiště. Za necelých patnáct minut už Smetana ve vypůjčeném kostýmu technika míjel hlavní obslužný pult a nikým nepozorován klidně opustil terminál jižního kotviště. Původně chtěl podporučík rovnou vyhledat zdejší policejní centrálu a požádat o pomoc při hledání Blanky, ale ve světle současných událostí od tohoto plánu upustil. Nyní považoval za nutné si nejprve najít vhodné ubytování, kde nebude nikomu na očích. Stanici navštíví hned zítra brzy ráno. Stejně místní den již skončil a na služebně bude pouze nezbytná noční hlídka. Rozhodl se najmout si pokoj na opačné straně, jistota je jistota. Po krátkém hledání nalezl vhodnou místnůstku v jedné otlučené špeluňce na předměstí, kde po něm pes neštěkne. Tady ho nemohla vystopovat ani policie, natož tisk. Spokojeně se natáhl na postel a dlouho do noci přemýšlel o současném stavu věcí. O podivném účinku drogy, o lidech kolem ní, a především o zmizelé Blance. Smutně si posteskl. Chyběly mu její něžné pohledy a vášnivé polibky. Při vzpomínce na společně strávenou noc v parku jen těžko usínal. Druhý den navštívil Smetana policejní ředitelství. Byl uvítán s veselými úsměvy a pochvalnými gratulacemi, které nebraly konce. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270278
Kdekdo ho chtěl vidět a promluvit s ním. Než se konečně dostal k vlastnímu účelu návštěvy, uplynuly nejméně dvě hodiny. Podporučík nesl statečně všechno to pochlebování. Měl důvod, chtěl, aby mu našli Blanku. Když však konečně nadnesl svoji žádost, byl nenápadně postrčen do dalších dveří… „Je nám nesmírně líto, ale pokud z Měsíce nepřijde oficiálně nahlášen únos nebo nebude vyhlášeno pátrání po pohřešované osobě, nemůžeme nic dělat. Vám samozřejmě v hledání zabraňovat nebudeme, jen chceme upozornit, že na našem území máte statut pouhého občana, a nikoliv vyšetřovatele. Přesto, v rámci určitých možností, můžeme tu a tam přijít s nějakým menším ústupkem, který nijak výrazně nezasáhne do chodu společnosti a práv občanů. Určitě byste si o tom měl pohovořit s panem… “ A tak dále, a tak dále. Po bezvýsledném dopoledni odcházel podporučík z policejní budovy naprosto unavený, rozmrzelý a s nicneříkajícím příslibem. Obvinit velitele Lunární policie Nového Města z únosu, bylo na místní úředníky poněkud silné kafe. Zvláště bez řádných, hmatatelných důkazů. Vlastně jediný důvod, proč ho rovnou nevyhodili ze dveří, byla vděčnost za záchranu pasažérů z uneseného letu 4755-K. Jenomže v policejním světě má i vděčnost své hranice. Dobrá, když nechce zahájit vyšetřování policie, zahájí ho sám. Začne v hotelech u přístaviště. A jestliže neuspěje, bude okruh pátrání zvětšovat a zvětšovat, dokud Blanku nakonec nenajde. Jak náročný na sebe vzal úkol, si Smetana uvědomil až v okamžiku, kdy vstoupil do rozlehlé haly hotelu Paříž. Do té doby s ním lomcoval 100 Ukázka elektronické knihy