– Nepochybuju, že ti tvůj šarm umožňuje dostat prostitutku do postele bez úplaty, Terry. Ale zpátky k Symeovi, říkals, že zdrhnul? – Všecko se mu to tu podělalo. Nechal kšeftů se saunama a zašil se ve Španělsku. No a pak si sem zas jen tak naběhne, jakoby nic. Terry se rozhlédne a ztiší hlas: – Myslí si, že kvůli němu budu panáčkovat: „Terry, kámo, něco bych potřeboval…“, docela slušně napodobí Symeův slizkej projev. – Ale na každýho dojde, dodá Terry vztekle. – Je to normální mentál, radši si na něj dej bacha. No nic, a jak dopadly Vánoce? Doma nuda jako dycky? – Víš, jak to bejvá, odpovím a pomyslím na svýho debilního švagra a jeho imbecilního syna a na to, jaký trable mám z toho, že oba myslej koulema. Bezmyšlenkovitě zvednu časopis, který někdo odložil na židli vedle mě. Je v něm fotka herečky Keiry Knightley, polonahá ve svůdný pozici dělá reklamu na nějakej parfém. – Ta je taky sjízdná, hlásí Terry. – Keira, protažená díra, napadá mě. – Bysem ji protáh, až by kvikla. Ještě chvíli kecáme a pak mě Terry taxíkem hází ke Carlottě. Je tma jako v pytli, ani se mi nechce věřit, že je teprv něco po osmý večer, připadám si spíš jako ve dvě ráno. Ben už je zase v zahradě a zase telefonuje, svítí na něj světlo s automatickým spínačem. Nejspíš kecá s nějakou holkou – nesvěřuje se mi, což mi naprosto vyhovuje. Carlotta se samozřejmě příšerně naštve, že se vracím bez Euana. Vysvětluju jí, že jsem ho hledal v nemocnici a po hotelích, sauny nezmiňuju. Na chvíli ji to uklidňuje, pak s ní ovšem zacloumá další vlna hněvu: – Cos to vykládal Rossovi? – Nic, bráním se a mnu si břicho – pořád je hodně citlivý, takže si radši sedám na gauč a napadá mě, že by mi vlastně Syme možná mohl bejt k něčemu dobrej. Někdy je dobrý takový magory spíš asimilovat než s nima bojovat nebo je ignorovat, však si vzpomeňte za Borgy ve Star Treku. Ta bolest mi připomene, jak mě ve škole šikanoval Begbie, než jsem se skamarádil s jeho nejlepším kámošem Rentonem. A s tím jsem se skamarádil jenom proto, IRVINE WELSH 102 K A L H OT Y P O M R T V É M
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270270
aby mi ten pošahanej zmrd dal konečně pokoj. Točí se mi hlava a Carlotta má praštěný oči. – Prostě jsem mladýmu jenom radil, aby se z tý situace s Euanem trochu poučil. Kde vlastně je? Bena jsem viděl venku… – U Louisy, vyštěkne a pak přimhouří oči. – Jak, poučil? Co tím kurva myslíš? Nemám tušení, co na mě ten malej slizkej had vykecal, ale rozhodně si to ode mě slízne, skrze svou milovanou matinku. – Hele, to, co Ross viděl, ho nejspíš hodně rozhodilo, ale asi ne tak moc, jak mělo. Carlotta na mě upře ty svý veliký taliánský očiska, který jsme oba zdědili od mámy a teď jí úplně planou. Chudák Louisa – na tu zbyly tátovy skotácký škvírky. – Co tím chceš do prdele říct? – Je to můj synovec a já ho miluju, takže nechci bonzovat, ale mám dobrej důvod domnívat se, že Ross sleduje extrémní porno. – Cože?! Ross? Porno? Na internetu? Boha, sestřičko! Po tolika letech děláš pořád stejný chyby jako malá holka – přiznáš, že je něco možný. Když obrana ustupuje, musíš po ní vyrazit a kličkovat u toho jako malej podsaditej Argentinec. Vzpomeň si na Lionela. Vzpomeň si na Diega. – A taky si myslím, že to Euan zjistil a trochu ho to vykolejilo. Přece jenom je to kluk z venkova, a než jste se potkali, byl co se sexu týče dost nezkušenej… – Moment! Tohle ti vykládal Euan? – No taky, tak v náznakách, po chlapsku, ale většinou to je má vlastní dedukce. Nikoho nejmenoval a nesděloval žádný podrobnosti, ale nějak jsem si z toho odvodil, že to mezi váma bylo, jako kdyby se Michael Gove dvořil Taylor Swiftový. Prostě na jedný straně lady vamp a na druhý šprt. Tímhle z ní vyloudím souhlasnej hořkosladkej úsměv. – Podle mě je po padesátce prostě zranitelnej a ta megera Marianne využila situace, aby to osladila mně. A tak se rozhodla nabourat to jediný, co je mi svatý, vrhnu na ní nejúpěnlivější pohled, jakýho jsem schopnej. – Rodinu. IRVINE WELSH 103 K A L H OT Y P O M R T V É M
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270270
Carra zavrtí hlavou. Tohle už v různejch verzích slyšela za uplynulý roky hodněkrát. – To ti teda nevěřím, zvýší hlas. – Ty říkáš, že za tohle všechno může můj kluk? – Ne. Může za to společnost. A tempo technickýho pokroku, kontruju, ale mám pocit, jako by bezpečně vyvážela balón do střelecký pozice. Tohle se musí zablokovat. – Ale z Rosse se stal nástroj, jak ublížit týhle rodině. Naše společenská morálka se nevyvíjí tak rychle jako internet, digitální technologie, iPady a cloud, a z toho pak pramení tahle kognitivní disonance. Carlotta o krok ustoupí a prohlíží si mě, jako bych byl exemplář nebezpečný zvířeny na nesprávný straně mříží. – Ty seš taková hnusná svině, zašeptá. – Ničíš lidem životy, jenom aby ses pobavil! Nene, tuhle Williamsonovic holku není dobrý předčasně odepisovat. – Hele, ségra, snad není nutný se takhle obviňovat. To nikomu nepomůže. Udělá rychlej krok dopředu, až to vypadá, že dostanu ránu. Místo toho zatřese pěstma, jako by to byly rumbakoule. – Ty vždycky říkáš, ať nikoho neobviňuju, když za něco můžeš! Tohle si říká o nějakou účinnou reakci. A jak známo, nejlepší obrana je útok. – Hele, já neustále rekapituluju svůj život, zvlášť takhle na konci roku, kterej sebereflexi přeje. Že za nic nemůžu? To si fakt nemyslím, ani náhodou. Zkřížím ruce na prsou. Carlotta se k fyzickýmu násilí zatím ještě nikdy neuchýlila, ale momentálně se pohybujem v krajině neprobádanejch emocí. Je čas trochu přidat forsáž. – Akorát se to prosimtě nesnaž stavět tak, jako že je to všechno jenom moje vina, zvyšuju hlas a přecházím do stavu nasranosti. – Na tyhle kecy už fakt nejsem zvědavej – nikdo za nic nemůže, akorát Simon jo. Jasně, jako taktika to asi má na první pohled nějakej půvab, ale je to falešný a až móc jednoduchý. Země není placatá! Carra má najednou oči jako rotvajler koule. – Co to meleš, kurva? Ty vole, žiješ vůbec ve stejným světě jako my ostatní? Dech má mělkej a srdce jí zrychleně buší . Pokusím se jí obejmout. – Carra... la mia sorellina... IRVINE WELSH 104 K A L H OT Y P O M R T V É M
Ukázka elektronické knihy