do pytlíků a několik pomalovaných skicáků. Našel jsem taky krabici se speciálními tužkami, které mi otec dovolil používat, jen když jsme malovali spolu. Menší šuplíky zcela nahoře ukrývaly korespondenci rodičů z doby, než se moje matka přistěhovala z Anglie, několik fotografií, nožík na dopisy a bílý papírový sáček s poštovními známkami, které už dávno neplatily. Většina z toho skončila na hromadě k vyhození, a potom jsem sáhl po jednom z černých notesů, které jsem ke svému velkému potěšení našel v prostřední zásuvce. Před několika lety jsem je v pozdních odpoledních používal, když za sebou poslední pacient zabouchl dveře, a z nedostatku konzultačních možností jsem případy probíral sám se sebou. Cvič se v naslouchání, stálo na jedné stránce a já pocítil lehkou lítost nad vzpomínkou na své mladší já, které tam sedávalo a přemítalo, jak by se ve svém oboru mohlo zlepšit. Ukazováčkem jsem přejel po stopách horlivosti na papíře. Písmo bylo identické, muž se změnil — a já jsem uhnul pohledem. Dlouho jsem seděl ve stejné pozici a listoval si v zápisnících, těšil se z dobrých postřehů a vzpomínal na ty obzvlášť náročné nebo sympatické pacienty, ale pak už jsem najednou nemohl dál. Všechno mě to bolelo. Vyčerpaně jsem si sedl na kraj postele a uvažoval, jestli najdu sílu jít si vyčistit zuby. Místo toho jsem se 96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270245