do pytlíků a několik pomalovaných skicáků. Našel jsem taky krabici se speciálními tužkami, které mi otec dovolil používat, jen když jsme malovali spolu. Menší šuplíky zcela nahoře ukrývaly korespondenci rodičů z doby, než se moje matka přistěhovala z Anglie, několik fotografií, nožík na dopisy a bílý papírový sáček s poštovními známkami, které už dávno neplatily. Většina z toho skončila na hromadě k vyhození, a potom jsem sáhl po jednom z černých notesů, které jsem ke svému velkému potěšení našel v prostřední zásuvce. Před několika lety jsem je v pozdních odpoledních používal, když za sebou poslední pacient zabouchl dveře, a z nedostatku konzultačních možností jsem případy probíral sám se sebou. Cvič se v naslouchání, stálo na jedné stránce a já pocítil lehkou lítost nad vzpomínkou na své mladší já, které tam sedávalo a přemítalo, jak by se ve svém oboru mohlo zlepšit. Ukazováčkem jsem přejel po stopách horlivosti na papíře. Písmo bylo identické, muž se změnil — a já jsem uhnul pohledem. Dlouho jsem seděl ve stejné pozici a listoval si v zápisnících, těšil se z dobrých postřehů a vzpomínal na ty obzvlášť náročné nebo sympatické pacienty, ale pak už jsem najednou nemohl dál. Všechno mě to bolelo. Vyčerpaně jsem si sedl na kraj postele a uvažoval, jestli najdu sílu jít si vyčistit zuby. Místo toho jsem se 96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270245
pomalu položil na záda, nohy jsem měl stále ohnuté přes okraj postele a chodidla spočívala na podlaze. Když jsem se uprostřed noci vzbudil, úplně rozlámaný, jen tak tak jsem si dokázal zout boty a vsoukat se pořádně pod deku, a hned jsem opět usnul. Druhý den jsem se probudil k životu v bolavém, ale kupodivu odpočatém těle. Nasnídal jsem se v pokoji, jenž bez obrazů vypadal nově a obnaženě; přesně jako plátno, které si říká o to, aby ho někdo zaplnil. Když jsem vycházel z domu, táhl jsem s sebou černý pytel, který jsem o několik ulic dál odhodil na skládku.
dne 12/5/1928, notes č. 4 obecně Je dobré sedět za pacienty; mluví uvolněněji + dokážou hlouběji asociovat. Přečíst si něco víc o významu snů; jak se dá vyložit stále se vracející sen madame Tremblayové o vypadávání zubů? můj přístup Snažím se klást méně otázek, abych pacientům nechal více prostoru. Rozdíl mezi otevřenou a uzavřenou otázkou; ptát se za účelem pochopení, nikoliv manipulace. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270245
Alain vyprávěl o své sestře, která se utopila, čehož byl svědkem. Jak při terapii zacházet s vlastním smutkem? Přesměrování pocitů si nepřeje, a tak jsem neprotestoval. Kde končí hranice mezi chladem a profesionalitou? Alain: Na cestě k plnému traumatu; ztráta sestry, pocit viny a absence lásky ze strany matky. Pokračovat v léčbě. Mme Tremblayová: Dají se zuby vyložit jako ztráta potence? Bezmoc ve špatném manželství? Mlle Sofie: Ještě jsme se daleko nedostali, klouže po povrchu. Musím být přímější. M. Laurant: Velice obsesivní. Na pohovku si přináší vlastní deku a pokaždé ji přepere. Anální fixace? Mme Mineurová: Velice milá, možná až moc; vůbec neprosazuje vlastní vůli, nechává mě vše řídit — obraz toho, jak se chová ve skutečném světě? M. Ricceteur: Deprese. Téměř nemluví. Co se stalo??
98
Ukázka elektronické knihy