13.30 Antti Hrdina: Camera
Obscura čtvrtek
Jistěže čtvrtek. Dnes je čtvrtek. Tím si je Tzal docela jistý. „A potlesk také pro naši znamenitou řečnici, ministryni Zaquie Espiraovou!“ zavřeští rozesmáté sluníčko, které právě skočilo na pódium, očividně moderátor. „Díky za fan!tastický zahajovací proslov, mucky mucky, srdečné díky, paní ministryně. O vašich slovech budeme uvažovat ještě dlouho! A nyní, vážení hosté, na vás ve foyer čeká něco malého na zub a trochu osvěžujících bublinek k tomu! Nezapomeňte, že v hlavním foyer a v západním křídle Kongresového paláce probíhá prezentace ekologicky šetrných služeb, technologií a výrobků našich partnerů a právě tam je možné také zakoupit malé, stejně jako pořádně velké suvenýry. A mám pro vás ještě jednu dobru zprávu: podařilo se vyřešit technické problémy, a tak lze kromě hotovosti platit i všemi kartami!“
Ministryně Espiraová je šťastná a tak dojatá, až si musí utřít slzu štěstí v koutku svého kočičího oka. Co na tom, že se nehodí, aby ministryně plakala na takto prestižní události, před tisícovkami diváků, naše příroda a všechno, co pro ni tak usilovně děláme, všechna naše snaha, naše oběti, si tuhle slzu beze všeho zaslouží. Slzička může být bezvýznamná pro jedince, ale z hlediska vývoje naší společnosti zeleným směrem je to velké gesto, uvažuje spokojeně Zaquie Espiraová, když odchází od řečnického pultíku. Že bych uronila ještě jednu? Nebylo by to příliš? Krása se skrývá v jednoduchosti, rozhodne se Zaquie a zahrne publikum, které se hrabe ze sedaček, obzvlášť širokým úsměvem. Do hajzlu, zapomněla jsem zmínit ten zasranej Den Země, vzpomene si. Tzal si zasune program fóra do náprsní kapsy, sebere ze země kukátko i ošklivě zmačkaný baloňák a snaží se vplynout do odcházejícího davu. Zatímco postupuje s lidskou masou, která se pomalu řine k východu ze sálu Goliáš, první host už si bere z prostřeného stolku 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270233
ve foyer první skleničku šampaňského. Místo démantového knoflíčku se na roztřepené manžetě zablýskne plechová patentka, mezi palcem a ukazovákem mrká do kamery drobné očičko. To musí být !! ! Kamery ve foyer sledují postavu sloupovou chodbou k výklenku vhodnému pro lecjakou důvěrnost. Vysoká zrcadla z nepřeberného množství úhlů zobrazují, jak se naklonovaná osoba svalí na lomené, nekonečné řady pohovek, natáhne nohy na nesčetné taburety čalouněné korálově rudým damaškem a jak desítky, stovky kopií ruky položí stovky skleniček na protínající se řetězy černých plechových bedýnek, jak ještě jednou zkontroluje nezměrné množství programů: 13.30 Antti Hrdina: Camera Obscura
VELKÝ SÁL
13.30
čtvrtek
Kdyby Tzal odpoutal zrak od tácu se šampaňským, zahlédl by v zrcadlech celé zástupy Anttiů, které si olizují horní ret a přemýšlejí o prezentaci: jistěže o ní přemýšlí, jinak by nepřišel, drbe se na zátylku a.. //./ / Plánoval jsi ukázat ten snímek, Antti? / ten ze všech nejdražší / snímek tvé matky… Ještě si to raději pořádně rozmysli, je to citlivá, osobní záležitost a místní opovrhují emocemi stejně, jako jsou znechucení bezcitností, sami bezcitní. Nedávej jim jedinou záminku k posměchu. Hyeny z Naší ctnosti se tak jako tak budou ptát: ŠAŠEK, NEBO HRDINA? a slintat po odpovědi ŠAŠEK. Anebo Antti přemýšlí o dopisech a znovu se podivuje, proč se s ním ještě pořád nikdo nespojil? Slina ztuhne Tzalovi v krku a nabobtná v knedlík. Mediální guru pomalu postupuje ve frontě na alkohol, uprostřed hluku a cinkotu. Kdyby se podíval, zahlédl by, jak deset, sto Anttiů vstává z pohovek a cestou sloupovou chodbou do sebe hází desítky, stovky drinků. Foyer se hemží kopiemi Anttiho s černou bedýnkou, ale Tzalovy oči jsou dovnitř natočená zrcadla, která odrážejí jen kocovinu. Příležitost 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270233
zatahat Anttiho za rukáv kolem něj proklouzne. Někdejší novinář už ho nestihne varovat, že v přednáškovém sále číhá smečka šelem, ani mu navrhnout, aby se na to vykašlal a raději vyrazil na pohodový výlet na ostrov, na přátelskou návštěvu. Tam by byl v bezpečí, nikdo by mu neublížil… Nikdo by si z něj neutahoval. / Antti je šikovný, nadaný kluk! Proč by KoroNovanům neučaroval svou technikou fotografování, podivuhodnou a okouzlující jako alchymie nebo kabala? Novináře by mohl nadchnout: Tak přece je to Hrdina! Mladík v černém: TOHLE je oslavovaný fotograf z Utopie. Vychytralým humorem proti diktatuře! Dírková komora válí! Antti Hrdina – vycházející hvězda fotografického světa. Nový trendy koníček – představujeme cameru obscuru! Pokud je to ale nenadchne, pak… pak dostane celé KoroNovo
příležitost vysmát se lúzrovi i jeho zemi a zabučet si na ně: na chudý, zaostalý vidlákov. Dokonce i džíny má out-of-date, napíše někdo na nějaký kulturní blog. Jemu se nikdo nesmí smát! Kdo si utahuje z ratolesti, utahuje si z celého stromu i s kořeny a zemí, z níž vyrůstají. Kdyby Tzal dělal, co měl, Antti by už včera večeřel v bílém sále a u světlého stolu by se dozvěděl všechno // / Opravdu všechno?
Jak by na to asi tak zareagoval?
Tzal ho sem brzo dostane, dnes, jinak je kaput. Všechno to úsilí, celá ta delikátní operace nedává vůbec smysl – kdyby na nádraží místo Tzala vyrazili bouchači ze Sekury, Antti by se teď bezpečně procházel v téhle rajské zahradě, obdivoval by kvetoucí akácie, těžkou vůni jejich bílých květů, měl by na sobě bílý oblek a – // Co je to za podivné představy? Copak by se nechal unést s takovou radostí? Protože únos by to byl, narušení osobní svobody // jak si najednou svobody vážíš. nevydržím dál čekat! // únos by všechno jen zhoršil. // tyhle věci už víc zhoršit nejde. // žádné věci neexistují. // nehádej 100 Ukázka elektronické knihy