Pohl 2 - zlom.qxd 25.9.2019 20:09 Stránka 98
F RE D E R I K P O H L
frontě na pánský veřejný záchod; a to bylo veškeré rozptýlení, kterého se mi ve třetím patře všeobecné nemocnice Mesa dostalo, dokud konečně nestrčila do dveří hlavu dobrovolná pomocnice a neřekla: „Seňor Broad’ead? Por favor.“ U dveří jipky stále postával policista a ovíval se propoceným stetsonem, aby neusnul, ale když mě pomocnice vedla okolo pevně za ruku, nijak nezasáhl. Essie ležela pod přetlakovým stanem. Nad jejím obličejem se nacházelo průhledné okénko, takže jsem viděl trubičku zasunutou do nosu a balík obvazů přes levou stranu obličeje. Měla zavřené oči. Špinavě zlaté vlasy jí stáhli síťkou. Nebyla při vědomí. Dovolili mi jenom dvě minuty, a to nebylo dost času na nic. Ani na to, abych zjistil, co mají znamenat všechny ty velké vyboulené objekty pod průsvitnou částí jejího stanu. A už vůbec ne dost na to, aby se Essie posadila a promluvila na mne, nebo aby změnila výraz. Nebo aby vůbec nějaký měla. Venku na chodbě mi lékař věnoval šedesát sekund. Byl to malý starý černoch s bříškem a kontaktními čočkami zabarvujícími oči do modra a podíval se na list papíru, aby věděl, s kým mluví. „Á, ano, pan Blackhead,“ řekl. „Vaše paní má tu nejlepší péči, reaguje na léčbu a je tady jistá šance, že v podvečer nakrátko nabude vědomí.“ Neobtěžoval jsem se opravovat ho ohledně jména a ze seznamu otázek jsem vybral tři nejdůležitější: „Bude mít bolesti? Co se jí stalo? Potřebuje něco? – Myslím tím cokoliv.“ Vzdychl a protřel si oči. Očividně už v nich měl kontaktní čočky příliš dlouho. „Bolest dokážeme potlačit a má plnou zdravotní péči. Chápu, že jste významný muž, pane Brackette. Ale není nic, co byste mohl udělat. Zítra nebo pozítří možná něco potřebovat bude. Dnes ne. Celý levý bok má rozdrcený, jak ji skřípla ohnutá stěna autobusu. Byla přehnutá skoro vejpůl a zůstala tak šest nebo sedm hodin, než se k ní prostříhali.“ Ani jsem nevěděl, že jsem vydal nějaký zvuk, ale doktor něco zaslechl. Když se na mne podíval, kontaktními čočkami prosákla trocha – 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270232
Pohl 2 - zlom.qxd 25.9.2019 20:09 Stránka 99
ZA
M O D RÝ M H O R I Z O N T E M U D Á L O S T Í
soucitu. „Byla to pro ni vlastně výhoda, víte? Pravděpodobně jí to zachránilo život. To přimáčknutí fungovalo stejně dobře jako tlakové obvazy, jinak by vykrvácela.“ Zamžoural na list papíru ve své ruce. „Hm. Bude potřebovat nový kyčelní kloub. Dlahy, aby nahradily dvě žebra. Osm, deset, čtrnáct – možná dvacet čtverečních palců nové kůže a došlo ke značné ztrátě tkáně levé ledviny. Myslím, že to bude chtít transplantaci.“ „Jestli můžu cokoliv…“ „Vůbec nic, pane Blackette,“ prohlásil a složil papír. „Momentálně nic. Odejděte, prosím. Vraťte se po šesté, jestli chcete, a možná si s ní budete moci na minutu promluvit. Ale právě teď potřebujeme prostor, který zabíráte.“ Harriet už v hotelu zařídila, aby Essiiny věci přestěhovali z jejího pokoje do střešního apartmá, a dokonce objednala a nechala dodat toaletní potřeby a několik sad oblečení. Zašil jsem se tam. Nechtěl jsem jít ven. Nechtěl jsem se těšit pohledem na rozjařené opilce v hotelovém baru, nebo na ulice plné lidí, kteří horečku bezpečně přečkali a chtěli si navzájem vyprávět, jak těsně vyvázli. Přiměl jsem se najíst. Přiměl jsem se jít spát. V tom jsem sice uspěl, ale nespal jsem příliš dlouho. Dal jsem si dlouhou horkou vířivou lázeň a nechal v pozadí hrát hudbu; byl to vlastně docela příjemný hotel. Ale potom přešli od Stravinského ke Carlu Orffovi a ta vilná, náruživá Catullova poezie mi připomněla, jak jsem si ji naposled přehrával se svou vilnou, náruživou a momentálně ošklivě polámanou manželkou. „Vypni to,“ štěkl jsem a vždy bdělá Harriet vypnula hudbu uprostřed tónu. „Chceš si vyzvednout zprávy?“ vyzvídala z téhož reproduktoru. Důkladně jsem se utřel a potom jsem řekl: „Za chvíli. To bych mohl.“ Osušený, učesaný a v čistém oděvu jsem se posadil před hotelový komunikační systém. Nebyli sice natolik milí, aby hostům – 99 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270232
Pohl 2 - zlom.qxd 25.9.2019 20:09 Stránka 100
F RE D E R I K P O H L
poskytli holotanky, ale když na mě Harriet vyhlédla z plochého displeje, vyhlížela vcelku povědomě. Znovu mě uklidnila ohledně Essie. Neustále ji monitorovala a všechno se vyvíjelo docela dobře – zatím to samozřejmě nepokročilo dost daleko. Ale nezhoršovalo se to. Essiin skutečný lékař z masa a krve měl o všem přehled a Harriet mi předala nahraný vzkaz od ní. Dal se shrnout do věty: Nedělej si starosti, Robine. Nebo spíš: Nedělej si až tak moc velké starosti, jaké si myslíš, že bys měl. Harriet pro mne měla i dávku pracovních zpráv k vyřízení. Schválil jsem dalšího půl milionu výdajů na hašení v dolech na potraviny, uložil jsem Mortonovi, aby našemu člověku v Brazílii zařídil jednání s Korporací Gateway, řekl jsem svému burzovnímu makléři, co má prodat, aby pro mne získal trochu víc hotovosti jako polštář proti dosud neohlášeným škodám způsobeným horečkou. Potom jsem nechal podat hlášení zajímavější programy a zakončil to Albertovým posledním přehledem událostí v továrně na potraviny. Chápejte, prováděl jsem to všechno s jasnou hlavou a ohromnou efektivitou. Vzal jsem na vědomí skutečnost, že se Essiiny šance na přežití s časem měřitelně zvyšují, takže jsem nepotřeboval vynakládat energii na zármutek. A nepřipouštěl jsem si, aspoň ne úplně, vědomí, kolik kusů masa a kostí bylo vytrženo z krásného těla mé lásky, a to mi ušetřilo všemožné výdaje za emoce, které jsem nechtěl prozkoumávat. Kdysi jsem prodělal několik dlouhých let psychoterapie, během nichž jsem uvnitř své hlavy objevil řadu míst, která se mi nelíbilo tam mít. To je v pořádku. Jak je jednou vylovíte a podíváte se na ně – no, jsou pěkně ošklivá, ale aspoň jsou teď venku; neskrývají se uvnitř, aby otravovala váš systém. Můj starý psychiatrický program Sigfrid von Cvok to přirovnal k vyprázdnění střev. Má do značné míry pravdu – jedna z věcí, která se mi na Sigfridovi nelíbila, byla, že měl až příliš často a nesnesitelně spolehlivě – 100 –
Ukázka elektronické knihy