nejsem nijak ubrečená, ale dneska jako by se moje slzné kanálky vylily z břehů. „Laurie,“ šeptá naléhavě a oči mu ve světle pouličních lamp září jako hvězdy. „Poslední, co bych chtěl, je ublížit ti.“ „Já jsem taková husa,“ šeptám. „Ani nevím, proč brečím.“ Jack vzdychne, podrážděně a laskavě. „Protože jsi unavená, máš spoustu starostí a připadá ti, že v jednom kuse plaveš proti proudu.“ Hladí mě po zádech a přitom mi tiše, plynule mluví do ucha. Vlastním tělem mě přitom chrání před sněhem. Stojím zády ke zdi a všechna bojovnost je najednou ta tam, protože říká neskutečně konejšivé věci a pevně mě objímá. Jsem z toho plavání strašlivě unavená. Většinu času mi připadá, jako by mě proud užuž stahoval pod hladinu, ale tady v Jackově náruči mám pocit, jako by ke mně natáhl ruku z paluby záchranného člunu a vytáhl mě do bezpečí. Sklíčeně si uvědomím, že si neumím představit, že bych kdy v životě k tomuhle člověku nechovala žádné city. „Chtěla jsem, abys mě políbil, Jacku,“ přiznám zdrceně. Musí ostatně moc dobře vědět, co jsem tam uvnitř chtěla, nemá smysl hrát si na něco jiného. „Jsem si kvůli tomu hrozně protivná.“ Pohladí mě po vlasech, vezme do dlaně mou bradu a podívá se mi do očí. „Když ti něco povím, slíbíš mi, že to nikdy neřekneš živý duši? Ani zlatý rybičce?“ Polknu, a když přikyvuju, dívám se mu do očí. Vezme mou tvář do obou dlaní. Ať řekne cokoli, věřím, že to bude něco, co do smrti nezapomenu. „Já jsem tě tam v hospodě taky chtěl políbit, Laurie, a teď to chci ještě víc. Jsi jedna z nejúžasnějších lidí, jaký jsem kdy v životě potkal.“ Sjede pohledem na druhý konec opuštěné uličky a pak se zase podívá na mě. „Jsi krásná a hodná, umíš mě rozesmát, a když
- 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270220