válka dokonce „cenou, kterou platíme za kulturu“.54) Válka byla zkrátka a dobře nedílnou složkou národní hrdosti a sebehodnocení, ať už byla vnímána jako základ kultury nebo jako odrazový můstek k vyšším úrovním tvořivosti a ducha. V okamžiku, kdy válka vypukla, si Němci byli jistí svou „morální převahou“, „mravní silou“ a „mravním právem“, jak to formuloval skalní liberál Theodor Heuss, který rozhodně nebyl žádný zuřivý nacionalista.55) Pro Conrada Haussmanna, také z okruhu liberální levice, byla válka otázkou vůle: „V Německu mají všichni jednotnou vůli – touhu po sebeuplatnění.“56) Tato válka měla samozřejmě být celonárodním projektem, ale jen díky tomu, že mělo jít o projekt každého Němce. „Jelikož mezi sebou nemáme žádného Bismarcka, každý z nás musí být částí jednoho velkého Bismarcka,“ prohlašoval Friedrich Meinecke.57) Prohlášení SPD o válečných úvěrech v Říšském sněmu 4. srpna dokonce zahrnovalo bájné slovo Kultur, socialisty dříve spojované s třídními zájmy, ale nyní uznávané jako symbol zájmu všech Němců. Socialistická deklarace mluvila o otázce obrany vlasti před ruským despotismem v tísni nejvyšší, o „zabezpečení naší nezávislosti a Kultur“.58) Ve stranických novinách sociálních demokratů se dokonce psalo o obraně Kultur v zájmu „osvobození Evropy“! „Nyní proto bráníme před brutálním a barbarským nepřítelem vše, co znamená německá Kultur a německá svoboda,“ uvedl list Chemnitzer Volksstimme.59) K samotnému hlasování o válečných úvěrech v Říšském sněmu si socialistický delegát Eduard David zapsal do deníku: „Navždy mi zůstane v paměti vzpomínka na neuvěřitelné nadšení ostatních stran, vlády i diváků, když jsme dávali najevo svůj souhlas.“ Poté absolvoval procházku s dcerkou po třídě Unter den Linden. Prožil tak silné citové vypětí, že musel přemáhat slzy. „Je dobře, že s sebou mám dceru. Jen kdyby mi nekladla tolik zbytečných otázek.“60) Přímé dětské dotazy byly očividnou hrozbou pro představy evokované dřívějšími událostmi. Pro spisovatele Ludwiga Thomu v Mnichově byla válka tragédií, ale také nevyhnutelnou nutností. Dne 1. srpna se zrovna ubíral na vlak s úmyslem odjet k jezeru Tegernsee, když se před nádražím na rohu ulice Schützenstrasse shromáždil dav a začal se předčítat rozkaz k mobilizaci. Thoma napsal o svých pocitech: „Zmizel tlak,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270178