norman eisen
Plukovník Rudolf Toussaint byl německým vojenským atašé v Praze. Jeho wehrmacht a československá armáda se řítily do ozbrojeného konfliktu. Jakýkoli střet mohl vmžiku zažehnout další válku, která by pohltila celý kontinent. Wehrmacht číhal za hranicemi, připravený zaútočit na Čechy; nebo to snad byla česká vojska, podle všeho již plně mobilizovaná, kdo se chystal každou chvíli napadnout je? Právě vrcholila květnová krize. Ve snaze ji zažehnat spěchal Toussaint na Hlavní štáb československé branné moci, který se nacházel na půl cesty mezi Ottovým palácem a Pražským hradem. Toussaint válku nenáviděl tak hluboce, jak to dokáže jen člověk, který s ní má dlouholetý, blízký vztah. Za velké války přežil střety, které patřily k nejstrašnějším v dějinách; osvědčil se v bitvě na Sommě a mnoha dalších na krvavé francouzsko-německé frontě. Celá generace jeho přátel a kolegů byla zmrzačena a vyvražděna v plamenech, kouři a zmatku bitevního pole. Teď se Toussaint bál, že se květnová krize zvrtne v další válku. Díky zkušenostem nasbíraným za celá desetiletí úzkého kontaktu s vojáky věděl, že kdyby k tomu došlo, byla by velká chyba Čechy podceňovat. V minulé válce patřili mezi nejtvrdší vojáky, dokázali se probojovat z hlubin nepřátelského území, prosekat se novou bolševickou armádou. Teď měla československá armáda dobře vycvičené vojsko – přes milion skvěle připravených vojáků a rezervistů – i tankové a letecké flotily, prvotřídní rozvědku a impozantního vůdce. Beneš byl zkušený a prohnaný, Západ mu naslouchal a držela ho obratně utkaná síť úmluv o vzájemné ochraně. On i jeho spoluobčané měli silnou motivaci svou zem bránit. A kdyby Čechy podpořili jejich spojenci Francie a Velká Británie, bylo dobře možné, že by Němce rozdrtili. Toussaint doufal, že on sám i celá další generace Němců bude té trpké zkušenosti ušetřena. Chtěl apelovat přímo na české vrchní velitelství a dát jim své slovo kolegy důstojníka, že se Německo nechystá zaútočit. Věděl, že stojí před velmi obtížným úkolem: jeho nejvyšší velitel Hitler, který po Toussaintovi vyžadoval časté zprávy, kromě jiného výrazně ztratil na důvěryhodnosti, když dva měsíce předtím napadl Rakousko. Auto zastavilo před obrovskou budovou českého armádního velitelství. Stejně jako Petschkův palác byla zahnutá do oblouku, kopírovala velký kruhový objezd, se kterým sousedila. Zahnutým tvarem ale končila veškerá podobnost mezi pěti podlažími neveselého šedého betonu a Ottovým mistrovským dílem, které stálo pouhých pár bloků odsud. [ 104 ]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270175