Šoty na úředníky všeho druhu se dostaly do nejlepších vysílacích časů. Zákazník požaduje, zákazník nachází. Zástupci měst a obcí byli předkládáni jako běžný artikl. Snad jen design více odpovídal nově kladeným nárokům. Pobloudilci, pomatenci spolu s exhibicionisty a podfukáři utvořili zastupitelské sbory od vsí po hlavní město, přes Parlament až po vládu a prezidenta. Kupodivu, takto vybraní reprezentanti se v konečném důsledku vůbec nelišili od těch, kteří byli racionálně zvoleni hlasováním občanů.
■
Ukojení chtíčů, splnění požadavků až do krajnosti, full service ve všech oblastech života. Prostě, nač jen si vzpomenete. Utvrzován ve svých neohraničených právech si zákazník přál více a více. Potvornost přeměny občana v zákazníka začala být do očí bijící, když se předmětem výběru stala i náboženství z katalogů šitých pro věřící takříkajíc na míru. Zákazník nediskutuje. Chce a koupí jen to nejlepší. Povlovný přechod z člověka na požitkáře, jemuž musíte zajistit i šťastný život, lásku a pohodu, vyvrcholil požadavkem ne na kvalitu a kvantitu, ale na uspokojení všeho, co si jen lze přát. Poslední etapou transformace byla žádost o úplné definování jakýchkoli potřeb, které může zákazník mít.
■
Černovlasý muž po dočasném eldorádu reklamního boomu přišel postupně o všechny své zaměstnance,
Jakeš-Nekonečno_tisk.indd 98
98
18.11.2019 18:24:40
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270153
kteří dali přednost stát se konzumenty. Svět kolem se začal pomalu hroutit. Seděl ve starém vypelichaném křesle, před sebou na stole pár tvrdých sušenek ze starých zásob, pil vodu a jako vždy si dělal poznámky do svého bloku. Co by si lidé mohli ještě přát? Jak bylo jeho zvykem, podtrhl si důležitou otázku. Ruka se mu automaticky rozběhla sama po papíře a on s údivem četl vlastní rukopis: přečíst si pohádku, jak dědeček chytil zlatou rybu, a co to pak udělalo s jeho starou.
Jakeš-Nekonečno_tisk.indd 99
99
18.11.2019 18:24:40
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270153
František a Markéta „Někdo zvoní!“ zvolala žena z kuchyně a dala mi tím pokyn, abych šel otevřít. „Koho sem čerti nesou takhle navečer?“ utrousil jsem pro sebe a vykročil ke dveřím, za nimiž se objevili Oni. Vlastně ne Oni, ale my. Tedy já a moje žena. Pravda, jejich ustrojení ani v nejmenším nepřipomínalo naše pozemské. Jejich ošacení bylo zářivě zlaté a leskem připomínalo kov. To byla vlastně jediná odlišnost. Jinak jsem stál sám proti sobě a mé choti. „Dobrý večer,“ pozdravil On, mé identické já. „Jakpak se máš?“ doplnila jeho žena, která jako by vypadla z oka té mé. „Co, co, co to je?“ rozhodil jsem rukama v úžasu. „Klid!“ důrazně mě napomenul On. „Kdo, proboha, jste? A jak jste se sem dostali? Co to máte na sobě?“ bránil jsem se palbou otázek. „Půjdeme napřed dovnitř. Tam ti všechno vysvětlím,“ bezostyšně mi tykal. „Je manželka doma?“ optala se Ona. Chvíli jsem s kladnou odpovědí váhal, přesvědčen v tom zmatku o tom, že když zapřu svou choť, tak mi pak pomůže k osvobození. „Slyším někoho v kuchyni,“ ukázal On prstem a Ona se drze vydala tím směrem, který označil.
Jakeš-Nekonečno_tisk.indd 100
100
Ukázka elektronické knihy
18.11.2019 18:24:41