Rozdělený ostrov dostal ocenění od parlamentu i krále a od starosty Athén symbolický klíč od bran města.184 Curyšsko-londýnské dohody tvořily tři hlavní smlouvy. Smlouva o ustanovení (Treaty of Establishment), podepsaná mezi Velkou Británií, Kyperskou republikou, Řeckem a Tureckem, zaručovala vznik nezávislé Kyper ské republiky na území celého ostrova s výjimkou dvou vojenských základen Akrotiri a Dhekalia na jižním po břeží, které nadále zůstaly pod britskou suverenitou.185 Ponechání britských vojenských základen na ostrově znamenalo prioritu také pro Spojené státy, přestože ofi ciálně nespadaly pod Severoatlantickou alianci,186 neboť na Kypru mohly být nadále umístěny britské strategické bombardéry operující na Blízkém východě a nad jižní částí Sovětského svazu. Kypřané sice z počátku požado vali ujištění, že na základnách nebudou rozmisťovány jaderné zbraně, ale Velká Británie odmítla o této zále žitosti diskutovat. Britský tisk v té době ale spekuloval, že prostory pro jejich uskladnění již byly postavené.187 Komunistická strana AKEL a o něco později také státy východního bloku vnímaly britské základny jako po rušení suverenity Kyperské republiky a snažily se o je USLU, N., c. d., s. 11–12; RICHTER, H. A., A Concise History…, s. 91; HRADEČNÝ, P., Řekové a Turci…, s. 84; TOFALLIS, K., c. d., s. 166. 185) STEPHENS, Robert, Cyprus: A Place of Arms, London 1966, s. 160. 186) Archiv Ministerstva zahraničních věcí (dále AMZV), TO-O 1960–1964, Kypr, Vyhlášení nezávislosti Kypru, 2. srpna 1960, 027.237, karton 1. 187) O’MALLEY, B. – CRAIG, I., c. d., s. 86. 184)
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270151
Od enosis k nezávislosti jich odstranění. Pro Brity a Američany byl také zásadní kyperský souhlas, aby i po vyhlášení nezávislosti byly na ostrově nadále umístněné odposlouchávací a monito rovací stanice spadající pod jejich přímou správu. Kromě dvou velkých britských základen se jednalo o dalších 25 menších území.188 Smlouva o spojenectví (Treaty of Alliance) mezi Řec kem, Tureckem a Kyperskou republikou umožňovala Řekům a Turkům udržovat na ostrově omezený vojenský kontingent v počtu 950, respektive 650 mužů, který měl zabránit jakékoli agresi či útoku proti nezávislosti a teri toriální integritě Kypru.189 V konečném důsledku ale toto ustanovení vedlo o pár let později k tomu, že obě mateř ské země začaly prostřednictvím svých vojenských kon tingentů výrazně zasahovat do kyperských záležitostí. V poslední ze tří hlavních smluv, Smlouvě o zárukách (Treaty of Guarantee), Řecko, Turecko a Velká Británie ga rantovaly nezávislost, územní integritu a bezpečnost Kyperské republiky. Smlouva neumožňovala, aby se Kypr stal součástí politické či ekonomické organizace, jejímiž členy by nebyly všechny garanční mocnosti. Jed nou z nejdůležitějších částí Smlouvy o zárukách byl člá nek III, jenž obsahoval nařízení, že „v případě porušení ustanovení Smlouvy [curyšsko-londýnské], Řecko, Tu recko a Velká Británie mají společně posoudit další po 188) NICOLET, C., United States Policy…, s. 143; WANNER, J., Ve stínu studené války…, s. 330. 189) POLYVIOU, Polyvios G., Cyprus. Conflict and Negotiation 1960–1980, London 1980, s. 15.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270151
Rozdělený ostrov stup, aby zajistily dodržení smlouvy. Pokud by společná akce nebyla možná, každá ze tří garančních mocností si vyhrazuje právo podniknout samostatnou akci, která by obnovila stav věcí, vytvořený smlouvou.“190 Na základě výše zmíněných smluv a dalších ujednání řečtí, turečtí a švýcarští právníci vypracovali Ústavu Ky perské republiky, která vstoupila v platnost 16. srpna 1960 při oficiálním vyhlášení nezávislosti. V tento den poslední britský guvernér Hugh Foot na slavnostní ce remonii oznámil konec britské svrchovanosti nad ostro vem a následně na jedné z lodí Královského námořnictva odplul zpět do Velké Británie. Na budově Rady ministrů v hlavním městě Nikósii poprvé zavlála vlajka nového státu. Obsahovala bílou barvu se zlatou siluetou ostrova, pod nímž se nacházely dvě větvičky olivovníku sym bolizující jednotu řeckých a tureckých obyvatel ostrova. Nově vzniklý stát měl okolo 600 tisíc obyvatel, z nichž 80 % představovali kyperští Řekové a 18 % Kyperští Turci. Zbylá dvě procenta připadla na ostatní menšiny.191 Záhy se ale ukázalo, že kyperská ústava nebyla vypra cována dobře a stala se jednou z příčin další eskalace et nických problémů na ostrově. Někteří experti ji dokonce označovali za jednu z nejrigidnějších a nejkomplikovaněj ších na světě.192 Výkonnou moc v zemi představovali pre zident (kyperský Řek), viceprezident (kyperský Turek) 190) HAKKI, M. M. (ed.), c. d., s. 40. Pomocí tohoto článku Turecko odůvodňovalo svou intervenci na ostrov v roce 1974. 191) TOFALLIS, K., c. d., s. 171, 180. 192) POLYVIOU, P. G., c. d., s. 21.
100
Ukázka elektronické knihy