Šimon Pánek
| 97
k tištěným nebo audiovizuálním médiím. Nepřijímat všechno jako pravdu, ale nějakým způsobem zpochybňovat, zvažovat, kriticky se dívat na to, co jim média servírují, komu patří, mají-li redakční radu, je-li materiál vůbec podepsán, jaké jsou zdroje informací. Což však vaši kritici vysvětlují tak, že si osvojujete pravomoc určovat, co je dezinformace a co ne. Jenže my dětem a studentům neříkáme, že modrá je dobrá a červená je špatná. Ale učíme je, když jim někdo napíše pod šedou, že je to spíš zelená, aby si to uměli zkontrolovat, kriticky posoudit a udělat si svůj názor. Ale chápu, že některé skupiny, a tím nechci říct, že to musí být zrovna Institut Václava Klause, běžně používají dezinformace a mediální manipulaci k ovlivňování voleb. Takže jim překáží naše snaha posílit kritičnost a schopnost mladých lidí vyznat se v informační záplavě, která se na ně valí z médií a on-linu. Protože se jim bude hůř manipulovat budoucími voliči, kteří budou kritičtí a budou mít schopnost vlastního názoru, nejen přijímání oficiálního, jak jsme se to naučili za desetiletí totality. Což je, nikterak nepopírám, smysl našeho snažení. Kdybyste měl vy sám říct, co měl Člověk v tísni ve své pěta dvacetileté historii udělat jinak, co se nepovedlo a proč, jak odpovíte? Měli jsme daleko dřív začít pracovat doma, v podstatě od začátku. Představa, že vše je víceméně vyřešeno koncem komunismu, byla tak naivní. Trochu nás omlouvá, že nám bylo něco přes dvacet, ale přece, taková intelektuální slabost… anebo velká víra, že lidé teď už budou slušnější a budou pracovat a rozhodovat pro veřejné dobro, a ne pro své zájmy. Mohli jsme být například se vzdělávacími projekty, které podporují
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270130
98
|
Příští prezident by měl hojit, a ne zraňovat
aktivní občanství, kritické myšlení či společenskou angažovanost, o velký kus dál. Občanskou společností v poslední době razantně zahýbal spolek Milion chvilek pro demokracii. Což je občanská iniciativa, která se nezastřeně hlásí k politickému aktivismu. Jak k němu přistupujete? Necítíte někdy nutkání se k němu víc přihlásit? Tohle vnímám jako silnou a zcela pochopitelnou potřebu mladých lidí vyburcovat společnost k obraně demokratických hodnot. Sám na jejich akce chodím, protože mě štve to samé, co lidi z Milionu chvilek pro demokracii. Zároveň se ale teď politickým aktivistou necítím a ani mi to nepřísluší. Protože vedu velikou organizaci, která má tisíce klientů, jimž pomáhá v mnoha regionech světa. Chci dělat svou práci. Mluvil jste někdy s Václavem Havlem o tom, proč vás při svém odchodu z prezidentského úřadu jmenoval jako svého možného nástupce? Žádný dlouhý hovor jsme na to téma neměli. Hlavně je mylná představa, že jsme byli nějací blízcí přátelé. Za těch třicet let jsem byl u něj doma dvakrát. Spíš jsme se potkávali u nějakých humanitárních krizí, při podpoře disidentů v autoritářských režimech. Václav Havel zde vystupoval jako světově uznávaný státník a já jako pěšák na úrovni Člověka v tísni. Z toho mála, co mi řekl k tomu prezidentství, tak hlavně vyzdvihoval, že jsem spíš člověk konsenzu a kompromisu než člověk konfrontace a konfliktu. A pak vlastně říkal ještě jednu věc – jak důležité je u prezidenta, aby uměl analyzovat a pak jednoduše vysvětlit svým příznivcům, ale i kritikům, o co mu vlastně jde.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270130
Šimon Pánek
| 99
Napadlo vás tenkrát, že představa ve stylu „Pánek na Hrad“ ve veřejnosti nezapadne, bude se pravidelně vracet a potáhne se s vámi až do současných časů zralého padesátníka? Podle mě většina veřejnosti tuhle představu ani nezaregistrovala. Pak je tady jistě část lidí, která se při představě Pánka na Hradě otřese a řekne fuj. A taky jiná skupina, které to může připadat jako zajímavý nápad. Ale fakt, že se to vrací, asi plyne z toho, že dva poslední prezidenti určitě nejsou pro liberálně smýšlející lidi a pro mnoho dalších prezidenty podle jejich představ. Tak uvažují o tom, koho jiného by tam chtěli vidět. Když jste sledoval poslední prezidentské volby, předpovídal jste, že i napodruhé vyhraje Miloš Zeman? Spíš jsem si myslel, že ano. Problém byl už v tom, že za liberální společnost tady kandidovaly hned čtyři osobnosti s podobným pohledem na svět. A hlavně rozhodlo, že se před prvním kolem nedokázali domluvit. Tak jako se to stalo na Slovensku, kdy nejsilnější liberální rival budoucí prezidentky Čaputové s velkou grácií odstoupil a vyjádřil jí na veřejnosti plnou podporu. Jaký by měl být prezident, který přijde po Miloši Zemanovi? Rozhodně ne vymítač ďábla. Tedy v tom smyslu, že se bude za všech okolností vyhraňovat opačným směrem než jeho předchůdce. Měl by společnost směrovat k pozitivním hodnotám, k jasné vizi, která zemi posouvá k něčemu, co přesahuje každodenní realitu, v které žijeme. Měl by napomáhat k obnově důvěry v náš politický systém, která je dneska v troskách. A hlavně pokusit se zmenšit napětí a polarizaci ve společnosti. Přijmout s pokorou to, že část společnosti ztratila důvěru k liberálním elitám. Ale také vnímat s pochopením, že se mnozí
Ukázka elektronické knihy