A L E C PA L M E R • P O S L E D N Í K L Í Č
střetu neutronových hvězd anebo při výbuchu hypernov. Nicméně zpět na Zemi. 22. září 1979, tedy v době, kdy van der Vaart pobýval na jihoafrické základně RSA Marion Station, došlo mezi Ostrovy prince Eduarda a Bouvetovým ostrovem k charakteristickému dvojitému gama záblesku, který naznačoval testování jaderných zbraní. Dodnes se předpokládá, že je za tento test zodpovědná Jihoafrická republika a Izrael.“ Lemaitre se rozhlédl po sálu. Počkal, až to všem dojde. „Takže ty chceš říct,“ ozval se Schumann, „že tam van der Vaart testoval atomovku?“ „Měl bys míň cvičit, drahý příteli,“ poznamenal Lemaitre. „Tím, že ti rostou svaly, dozajista trpí tvůj mozek.“ Schumann vycenil zuby v nápodobě úsměvu. „Doktor Arthur van der Vaart byl přední světový klimatolog,“ pokračoval Lemaitre. „Došlo tam k testování nějakého zařízení, to je nesporné, ale atomová zbraň to dozajista nebyla. Spíše to mělo něco společného s meteorologií a vyššími vrstvami atmosféry. To je z mé strany všechno.“ „Děkujeme vám, pane doktore,“ ukončila jeho účast na brífinku Madelaine. „A prosím, příště se ohlaste předem.“ Lemaitrův kyselý úšklebek ji potěšil. „Alfa tým se připraví na misi. Za hodinu odlétáte do Mosambiku, kde se nalodíte na loď, která vás dopraví na Ostrovy prince Eduarda.“ „Měli bychom sledovat i honduraskou stopu, paní ředitelko,“ ozval se Sager. Madelaine přimhouřila oči. „Proč si to myslíte?“ „Z logiky věci vyplývá, že van der Vaart spustil svůj projekt na základě toho, co společně s Reedem nalezl v sedmasedmdesátém v Hondurasu. Měli bychom se vydat i tam a zjistit, co to bylo.“ „Cum hoc, ergo propter hoc,“ ozval se Lemaitre. „Korelace neimplikuje kauzalitu. Může jít jen o shodu náhod, nic víc.“ „Výjimečně musím s panem doktorem souhlasit,“ ujala se opět slova Madelaine. „Myslím, že sledování honduraské 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270096
A L E C PA L M E R • P O S L E D N Í K L Í Č
stopy je bezpředmětné. Pokud si dobře vzpomínám, pane Sagere, i vaše pět let stará výprava skončila neúspěchem.“ Sager se zvedl a zamával přede všemi staře vypadajícím pergamenem. „Tehdy jsme ale neměli tohle.“
Jihoafrická republika, přístav v Durbanu 13. července, 10:00 místního času (GMT+2)
Velitel stál na přídi staré válečné korvety sovětské výroby Krivak III., rukama se opíral o chromované zábradlí, které ji lemovalo, a hleděl ke slunci. I přesto, že byla loď dávno odzbrojená a přestavěná, aby mohla na palubě nést až tři helikoptéry, cítil pod rukama její sílu. A šrámy, které kdysi utržila. Byla válečnicí. Stejně jako byl i on sám bojovníkem. Bylo to několik hodin, co vykonal obřad za druhy, kteří zemřeli při přepadení irského cisterciáckého kláštera Holy Cross. Nemělo se to stát. Ale všechno má svou cenu, za všechno se platí. Není boje beze ztrát. Stejně jako on i oni věděli, jak je to, co dělají, důležité. Že to může zachránit jejich děti a děti jejich dětí. Celé generace. I proto měl srdce klidné. Protože nebylo úniku. Museli to udělat. Nemohli selhat. Náhle se mu v kapse rozvibroval smartphone. Přijal hovor. „Ano?“ „Máme další problém.“ Povzdechl si. Člověk, který mu volal, byl jejich kontaktem uvnitř ECIRE. Díky němu věděli o všem, co se v jejich bruselské centrále děje. Přepadení kláštera Holy Cross bylo do puntíku naplánováno – ale jak praví Murphyho zákon, pokud se něco může pokazit, stane se to. Myslel si o sobě, že je dobrý střelec. Takřka neomylný. Proto se nenamáhal zkontrolovat, zda je van 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270096
A L E C PA L M E R • P O S L E D N Í K L Í Č
der Vaart mrtvý. Vždyť ho střelil do hlavy! Ale stařec evidentně přežil dost dlouho na to, aby mluvil. Navíc se do toho ještě připletl ten zpropadený mnich, kterého se jim nepodařilo zabít, muž, který měl na rukou krev jeho bratrů. Nyní už znal jeho totožnost. V Nigérii mu říkali Usekávač. Kéž by ho mohl zabít… Hlas na druhém konci linky se mírně zachvěl. „Vysílají tým na Ostrovy prince Eduarda.“ Velitel se otočil a spatřil své muže, jak na palubu korvety vynášejí bedny s vybavením, o kus dál, za velitelskou věží, vyčnívaly ocasy a zadní rotory tří světle modrých vrtulníků; stejně jako loď byly i ony sovětské konstrukce. Jejich podvěsy se hemžily zbraněmi. „Postaráme se o něj.“ Nečekal, až mu kontakt odpoví, a zavěsil. Znovu se otočil a zahleděl se vstříc dopolednímu slunci. Tohle byla jeho vina. Jeho nedbalost. Napraví ji. Byl rozhodnut zastavit ECIRE za každou cenu…
100
Ukázka elektronické knihy