) Lid mi říká Evita (
Piraňa, nebezpečná masožravá ryba, skutečný postrach jihoamerických řek, bydlela v této době s ministrem v jeho mládeneckém bytě na dobré adrese v ulici Arenales. Dne 14. ledna přinesly všechny rozhlasové stanice v Argentině informace o zničujícím zemětřesení v horské provincii San Juan. V následujících dnech pak upřesňovaly zprávy o tisících mrtvých, dalších tisících zraněných i materiálních ztrátách – totálně zničených domech, přerušených komunikacích a znehodnocených potravinách v obchodech i skladištích. Armáda začala okamžitě organizovat záchranné práce přímo na místě, v celé Argentině vznikaly výbory na pomoc obětem, spolky žádaly svoje členy o finanční i hmotné dary. Koordinaci akcí vláda logicky svěřila ministerstvu práce a sociálních věcí a všichni, kdož se v záležitosti chtěli angažovat, návrh samozřejmě respektovali. Perón si pak vyžádal, aby ho informovali o všem, co se v souvislosti s likvidací následků přírodní pohromy dělo, a sám pak na řadu akcí osobně docházel. Mezi organizátory pomoci v početné obci argentinských kulturních pracovníků patřila i odborová organizace rozhlasových zaměstnanců, jeden z organizátorů velkého kulturního podniku. Pozvali na něj všechny hvězdy argentinské pěvecké a divadelní scény. Už jen jména kompletně vyprodala celou halu, sotva oznámili datum a místo konání festivalu – Lunapark 22. ledna. Účinkující předem odmítli převzít jakékoli honoráře, půjdou na konto pro oběti přírodní katastrofy stejně jako celý zisk z akce, přišli na ni také přední členové ekonomické elity a bohatými finančními dary multiplikovali obnos vybraný na vstupném. V Lunaparku nemohl přirozeně chybět ministr práce a sociální péče. V zasedacím sále svého ministerstva se už před polednem sešel s organizátory akce a zástupci herců a zpěváků, ] 98 [
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270081
) Opravdová sláva – Kateřina Veliká i Panenská královna (
kteří na festivalu vystoupí. První ve čtyři odpoledne, poslední až po půlnoci. Spektákl skutečně ve čtyři začal, ale ti nejdůležitější hosté přišli až v půl jedenácté. Prezidenta Pabla Ramíreze s chotí doprovázel ministr práce a sociálních věcí v bělostné plukovnické uniformě Juan Domingo Perón. Ten požádal v jedenáct hodin hlavu státu o krátký projev a navázal pak na jeho slova. Zmínil v něm strádání obětí zemětřesení, ale také argentinských dělníků, kontrastující s blahobytným životem „mnohých potentátů“. Program potom pokračoval až do dvou hodin, kdy organizátoři poděkovali účinkujícím a všem divákům a oficiální část setkání zakončili. Pro skupinu herců a zpěváků však ještě večer nekončil, pokračovali sezením s občerstvením a pozvali i ministra. Ten ale s díky odmítl; v půl třetí nastupoval v doprovodu několika lidí do služebního automobilu a odjeli neznámým směrem. O identitě jeho průvodců a průvodkyň vedou argentinští historici zase spory. Shodují se jen na Evě Duarte, další z hereček mohla být jedna z jejích společnic na podobných akcích Olga Zubarry či Anita Jordán, v případě mužského doprovodu spekulují autoři popisů jedné z největších benefičních akcí argentinské historie o plukovníku Aníbalu Imbertovi. Obecně se o něm v té době mluvilo jako o Evitině amantovi a někteří svědci hovořili v tomto smyslu i o noční vyjížďce po koncertu v Lunaparku. Do auta nastupoval podle nich jako partner Evy Duarte. Kdy se situace v tomto ohledu změnila, není zase známo. Když o deset dní později oznamovala Antena konání třetí části cyklu Hrdinek historie, doprovodila informaci fotografiemi. U mikrofonu nedoprovázel Evu Duarte nikdo jiný než ministr práce a jeho pravá ruka podplukovník Mercante. Eva Duarte nikdy první setkání s Perónem v žádném textu nebo rozhovoru pro veřejnost s nějakým konkrétním datem či ] 99 [
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270081
) Lid mi říká Evita (
jinou, bližší informací nezmínila. Skoupý, a hlavně nepřesný, byl v tomto ohledu i Perón. Jeho svědectví zase potvrzuje potíže při získávání hodnověrných údajů o životě Evity vlastně až do jejího sňatku s Perónem. Plukovník kladl jejich první setkání do schůzky, již měl s organizátory pomoci pro San Juan na svém ministerstvu. „Mezi účastníky byla mladá žena křehkého zjevu, ale rozhodného hlasu, blonďatých vlasů, jež nechávala padat až na záda, a horečnatých očí. Říkala, že se jmenuje Eva Duarte, byla herečkou v divadle i v rozhlasu a chtěla se jakýmkoli způsobem podílet na pomoci nešťastným obyvatelům San Juanu.“ Na Peróna udělala při tomto setkání velký dojem. „Díval jsem se na ni a cítil, jak mne její slova dostávají. Byl jsem skoro unesen jejím hlasem a zjevem. Eva byla bledá, ale během jejího projevu se zapálila jako plamen. Ruce jí zčervenaly a prsty měla propletené, což byla známka nervozity.“67 Perónovo barvité líčení vzrušené blondýnky má ovšem vadu na kráse, Eva Duarte měla v době prvního setkání se svým osudovým mužem ještě barvu přirozené tmavovlásky. Evita neomezila své aktivity v souvislosti se zemětřesením v San Juanu jen na účast na koncertu, účastnila se i další akce, jejíž výsledek prezidentku odborové asociace rozhlasových zaměstnanců asi příliš nepotěšil. Herci chtěli využít své popularity k veřejné sbírce v Buenos Aires. V doprovodu vojáků procházeli s pokladničkami ulicemi a dokázali vybrat slušný obnos. Evita necelých sedm set pesos; herečka, již evidentně považovala za svou nejvážnější konkurentku, Libertad Lamarque, však nasbírala skoro čtyři tisíce. PERÓN, Juan, Del poder al exilio. Cómo y quiénes me derocarron, Buenos Aires, b. d., s. 51.
67)
] 100 [
Ukázka elektronické knihy