Jeskyně a kosmos důvěrného spojení přinesou uzdravení a další pomoc mimo těch, jež jsou dostupné prostřednictvím pouhé modlitby.
TŘI SVĚ TY ŠAMANA Cesty šamanů zahrnují tři světy: ten pod námi, obvykle nazývaný dolní svět (podsvětí), ten nad námi, nazývaný horní svět (nebesa), a ten mezi nimi, kde žijeme, neboli prostřední svět. Prvně jsem si začal uvědomovat důležitost rozlišování mezi nimi, když jsem žil a učil se šamanismus u lidu Konibo (Conibo) z oblasti řeky Ucayali ve východním Peru v letech 1960 – 1961. O několik let později (1964) při čtení knihy Mircei Eliadeho nově vydané v angličtině jsem si uvědomil napříč kulturami široce rozšířenou existenci konceptu, který Eliade někdy nazývá „třemi kosmickými zónami“, uspořádanými jedna na druhé podél axis mundi neboli osy světa v podobě Stromu světa.2 Místo tří kosmických „zón“ už dlouho dávám přednost označení „tři světy“, protože nad námi je v nevšední realitě k objevení skutečně celý svět – a další pod námi, každý s četnými dalšími úrovněmi neboli zónami. (Viz obr. 6 a 7.) Dále také existuje to, čemu říkám „mezisvěty“, malé skupiny speciálních duchů na rozhraní prostředního a horního a prostředního a dolního světa. Objevil jsem je koncem sedmdesátých let, když jsem prováděl práci na záchraně ztracených duší. Mezisvět připomíná to, co bývá běžně nazýváno „limbo“. Více o tom později. Předchozí informace nevylučují možnost dalších světů uspořádaných horizontálně na samých okrajích prostředního světa, ani to, že se horní a dolní svět mohou kolem nás spojovat jako určitý druh kosmického pole. Velkolepé a vzrušující zkoumání nevšední reality je trvale úžasným lákadlem. 86
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269993
5. Cesta do jiných světů ÚROVNĚ
Zprávy napříč různými kulturami o množství úrovní v každém světě se výrazně liší a tyto počty mohou být ovlivňovány individuálními zkušenostmi a kulturními zvyklostmi spojenými s počítáním. V mnoha negramotných společnostech lidé málokdy potřebovali počítat víc, než na co jim stačily prsty, možná částečně proto, že potřeby civilizace počítat kvůli zisku, daním a obchodu se ještě nestaly součástí jejich civilizace. V takových skupinách, jako jsou národy v peruánské Amazonii, šamani zřejmě vypočítávají jen několik úrovní horního a dolního světa. Oproti tomu šamani žijící blízko velkých civilizací, kde bylo počítání už silně rozvinuté (jako v Číně), uváděli největší počet úrovní. Ve společnostech Střední Asie a Sibiře šamani vypočítávali až devětačtyřicet úrovní neboli „nebes“ horního světa. „Oficiální“ tvrzení o počtu úrovní nebo o jejich charakteristikách nejsou součástí metodiky základního šamanismu. Místo toho individuální šamanští cestovatelé sami činí závěry s tím, jak pokračují ve svých přímých zkoumáních. Když lidé praktikují šamanské cestování, seznamují se postupně se sledem úrovní v horním a dolním světě, v tom, co se v nich nachází a za jakých okolností. PŘECHODOVÉ ZÓNY NEBOLI „BARIÉRY“
Stejně jako základní šamanismus celkově, i následující informace byla získána metodou úsudku při mezikulturním studiu, experimentování a praktikování. V šamanské práci byly zaznamenány tři hlavní bariéry týkající se dvou realit. Tyto bariéry bývají také někdy nazývány „přechodovými zónami“. Trénovaný člověk je běžně dokáže všechny poměrně snadno překonávat za pomoci zvukového vedení. Duchové je ale obvykle nejsou schopni překročit bez určité 87
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269993
Jeskyně a kosmos šamanské pomoci. Významnou výjimkou je silové zvíře, které podle všeho dokáže snadno překračovat všechny bariéry. První důležitá bariéra je mezi běžnou a nevšední realitou, která se překonává přesunem z běžného do šamanského stavu vědomí, jak už bylo uvedeno dříve. Pro zhruba devadesát procent lidí ze Západu to významně usnadní dostatečně hlasité a opakované monotónní bubnování o rychlosti zhruba 220 úderů za minutu spolu se základními znalostmi šamanismu a vážným záměrem za určitým plánovaným účelem vstoupit do jiné reality. Jakmile je šaman v nevšední realitě, může pracovat primárně zde v prostředním světě, vstupovat v něm do nevšední reality a vystupovat z ní, jak je to běžné u některých typů léčení, anebo může volat na pomoc do jiných světů nebo do nich vstupovat. Tato druhá možnost nás přivádí ke druhému typu bariéry – mezi tímto, tedy prostředním, a ostatními světy. Bariéra do horního světa se může zdát stereotypní a všední, přesně taková ale je – běžně se jedná o vrstvu mraků nebo nějaký typ membrány, někdy s otvorem. Obvykle bývá překonávána snadno, může to ale vyžadovat určitý cvik. Třetí typ bariéry se nachází v horním světě a často mívá podobu další vrstvy mraků nebo membrány. Tento třetí typ bariéry bývá obvykle překonáván s nejmenšími obtížemi. Neexistuje žádný pevně daný počet bariér; každý člověk si to musí objevit sám. Občas také různé úrovně mohou expandovat nebo se zhroutit do sebe, jako u tahací harmoniky. Situace u dolního světa je obdobná. První bariéra odděluje prostřední svět od dolního a obvykle mívá podobu země nebo vody s průchodem tvořeným nějakým tunelem. Další bariéry bývají obvykle snáz prostupné, často za použití tunelu. Stejně jako u horního světa si jejich počet musí každý člověk objevit sám. 88
Ukázka elektronické knihy